Pokud mě umění něčemu naučilo, tak že nerozumím umění. Inspirace může přicházet naprosto náhodně. Většinou je výsledkem dobré, či tvůrčí nálady, která přichází v důsledku chemické reakce v mozku – v našich tělech. Pravé múzy nesou jména jako serotonin, dopamin, oxytocin, endorfin a fenylethylamin. V kombinaci s naší osobní zkušeností se světem se kdesi mezi šedou kůrou mozkovou a mozečkem tvoří ideje, příběhy, emoce a inspirace. Každý z nás si ve své vlastní hlavě nosí osobní Louvre, Alexandrijskou knihovnu, či…
Category: Básně
Tarova píseň
Má milá tam v zemi za stínem, plete mi z nebes čirý lem. Čistý jako voda, krásný jak den, slza se slze poddá; nevinně jako sen. Má milá brečí žalem v té zemi za stínem. Lásku vzala nám naše zem, prohnila naše těla v žalu a vzrostla jako krve květ. Kaluže karmínu, krásné a něžné, kaluže z květu co ovládá celý svět; a roste do výše, roste v dáli. Lidská srdce otvírají se nejvíce, jejich hněv vyroste ze semínek chvály. Lásku vzala nám…
Dítě viník – báseň o Ukrajině od Ukrajinky
Na jedné z hodin češtiny nám ukrajinská uprchlice přednesla svou báseň. Báseň napsala v reakci na zabití tříměsíčního dítěte Ruskem. Poprosil jsem ji, zda bych báseň mohl představit lidem v Česku. Zde je můj překlad. Níže je znění v původním jazyce. Co stihnete udělat Za tři měsíce života? Abyste si zasloužili konec své pouti? Možná se to dítě snažilo o vlastní zásah do světa? Nebo možná bojovníky motivovalo aby rozhořeli oheň, který tak ničí Ukrajinu. Místo, kde sami…
To my younger self | vzkaz mému mladšímu já
To my younger self Maybe you should have risk more and worry less step outside of your comfort zone step outside of your mess If something makes sense to you that’s enough and there’s no need to change cause it doesn’t have to make sense to the person who has no clue otherwise, it would be strange You can’t stop (over-) thinking but you can change the way you see the world everything without bleeding without being stabbed by a…
Listopad
Lehký jak ve snech jsem a vítr podzimní noci provívá mou duši. Šeptá o možných přáních, chvíli skučí, rozrývá nitro jako mokrou zem. Teskně září rudé listí, ztraceni v pomíjivé melodii, nejsme si náhle ničím jisti. Když kolem tančí, jak oheň červené listy planou, člověk je pohlcen umírající podívanou. Lidé, které bys rád vyzpovídal a čas od času ti je někdo na ulici připomíná, ve jménu změny vzpláli. Tváře, co jsem vídal, poznal z dálky, neexistují. Majetkem jen obrazy…
Studium v době covidové
Sedíc sama s notebookem u stolu, hledajíc někde pod stolem svou bačkoru. Přednáška již začíná, zatímco mžourám ještě očima. Náhle zaslechnu otázku, zda slyšíme se ve sluchátku. Nevím, zda to mám brát jako vtip, nebo jako dobrý filmový tip. „Ano, slyšíme,“ odpovídám svým hlasem, ačkoliv Šebestová ani Mach nejsem. Přednášející opět pokračuje ve výkladu a já si již typicky podpírám svou bradu. Raději si budu bradu podpírat, než poté hlavu ze stolu sbírat. Je příliš lehké usnouti a to vše…
Zjevení
Tyto stromy na mě dnes křičí vzezřením svým snad až posvátně. Tenké větve jako prameny vlasů zdobí černý kmen, jak šmouhy ledabyle načrtnuté na plátně, jak trup těla a ruce zakleté vně stěn. Magie čiší z toho ustrnutí vlastní umrlci, spanile promlouvají však bůhví odkudsi, když tanče uhranou neopatrné ty oči hadačovy, když rozechvějí zem a tiše zpívají své chóry, mlčky pak začne křičet tělo, jak kořen mandragory. Netušil, snad nemohl to poutník vědět, že za slovem jako…