První konfrontace s tím, že je filozofie ve všech pádech vnímána jako něco podřadného, jsem zažívala v momentech, kdy se mě někdo z mého okolí zeptal, co studuji. Vždy, když jsem odpověděla, že Humanistiku, tak jsem registrovala první protočení očí a když jsem k tomu ještě dodala, že na filozofické fakultě, tak to už se do stropu dívali úplně všichni. Bylo mi to nepříjemné. Ještě nepříjemnější mi ale byla ta ponižující otázka, která potom zpravidla následovala : „ A co z tebe jako bude? “. „ Nevím “.
Celé bakalářské studium jsem nevěděla, co vlastně odpovídat a to všeobecnou teorii o marnosti tohoto oboru ještě více utvrzovalo. Asi díky mé nevyspělosti, lenosti a strachu z argumentace a nepochopení jsem se nechávala strhnout a věřila jsem, že všechna studia, která ze mě neudělají doktorku, právničku nebo něco podobně snadno definovatelného, jsou dobrá jenom na uhrazení sociálního a zdravotního. Postupem času jsem ale zjistila, že chyba není na straně filozofie, ale na straně lidí, kteří jinou, než jasně definovanou odpověď prostě nechtějí slyšet. Neumí ji uchopit a porozumět jí. Neumějí a nechtějí o tom vést dialog, který by možná vyžadoval přehodnocení jejich pohledu na věc.
A to je právě ono. Je strašně těžké někomu vysvětlit, že naše fakulta z nás sice nevytvoří absolventy s jasnou profesní nálepkou, ale za to z nás možná formuje lidi, kteří jsou velmi dobří v kritickém a analytickém myšlení nebo například v argumentaci. Po čtyřech letech studia na této fakultě už nejsem líná ani bojácná lidem tlumočit, že podle mého názoru nás filozofická fakulta nemá ani tak nacpat co nejvíce vědomostmi, ale spíše dát nám tu schopnost s nimi správně nakládat. A řekněme si upřímně, to je v dnešním světě plném demagogie, dezinformací a manipulátorství sakra dobrá schopnost.
Doložit tyto zkušenosti můžu na příkladu situace, která se mi pravidelně děje. Moje okolí si sice už zvyklo na jakou fakultu chodím, ale stejně cítím tendence můj obor čas od času trochu dehonestovat. Dneska mě to ani neponižuje ani se mi to nijak nedotýká, jelikož už vím, co mi tahle studijní etapa měla dát. Troufám si říct, že mi dala něco, co ve větší míře žádnému ekonomovi nebo právničce jeho vzdělání pravděpodobně nedalo. Cítím to hlavně tehdy, když se v našem holčičím kolektivu konverzace přehoupne přes všední povrchní záležitosti a začnou se řešit otázky typu „ Co je vlastně pravda? “ nebo „ Co je morálka a podobně? “. Ano, i to se nám občas děje. Najednou si všímám, jak moje okolí nedokáže tyhle základní pojmy nijak vstřebat. Všichni je řešíme, dnes a denně, když na to ale přijde, zní to pro ně jako něco extrémně vzdáleného. Nedokážou se příliš bavit na abstraktní rovině. Ty vystudované biologické inženýrky nejsou schopné tyto pojmy uchopit z absolutně žádné perspektivy.
Ono uvažovat o takto abstraktních záležitostech totiž vůbec není lehká disciplína. To je podle mě další důvod, proč většina lidí haní tuto katedru. Nerozumí tomu, co na našich předmětech denně probíráme. Nedokáží si pod všemi těmi Kanty, Comty, Hegly a Humy nic konkrétního představit a to je pro ně problém. Tak si radši nepředstavují nic a hned přejdou ke zlehčování a shazování. Upřímně, moc nevím, jaký je rozdíl mezi esencialitou a existencionalitou, ale snažím se o tom abstraktně uvažovat, nějak to nahlížet, kriticky nad tím přemýšlet. Učíme se vše kolem nás brát nejen z té konkrétní, hmatatelné stránky, ale i z té abstraktní, neuchopitelné. A to se, podle mě, více méně, děje jenom na naší fakultě! Dnes jsem ráda, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla, protože už konečně vím, v čem tkví kouzlo humanitních oborů jako je právě ten náš. I když k tomu, abych si to uvědomila vedla dlouhá cesta, teď už bych tu naši „fildu“ asi neměnila.
Jenomže chyba JE na straně filozofie, resp. filozofů. Když totiž tito filozofové justifikují své filozofování, dělají to proto, že nechtějí vypadat jako budižkničemové. „Můj obor je hodnotný a já k něčemu jsem…fakt, slibuju.“ Justifikace je zde za účelem zachování tváře, pracovní pozice, toku financí a vlastního ega.
Kdyby šlo filozofům skutečně o to, aby efektivně předvedli, že jejich práce je užitečná, ukázali by na příklady užitečné filozofické práce: zmínili by, že základy politické svobody, jak ji dnes vnímáme a jak o ni dnes usilujeme, byly formulovány Millem a Kantem; že ideu, že se má kapitál investovat a ne utratit, což způsobí růst ekonomiky a bohatství státu, formuloval Smith; že fakt, že terorismus není vždy špatný a někdy je potřebný (jako v případě atentátu na Heydricha, nebo boji za svobodu Palestinců vůči odporu Israeli) obhajuje Honderich; že základy logiky byly postaveny Aristotelem atd.
Stačí zmínit něco takového a hned je jasné, jak je filozofie sakra důležitá a užitečná. Jenomže filozofové to nezmíní, protože buď necítí potřebu bavit se s nefilozofy, nebo protože sami neví, že má filozofie vliv i na veřejnou sféru (to jsou hodně špatní filozofové), nebo protože si myslí, že musí být objektivní a nemohou mluvit do politiky (což je blbost: kdo že měl být panovník dle Platóna a jaké že je člověk zvíře dle Aristotela?), nebo protože jim vůbec nejde o vyvrácení domněnky, že filozofie je neužitečná, ale o vyvrácení domněnky, že jejich vlastní osoba je neužitečná. A to je špatně.
-Sergej Kish, filozof
Díky za komentář. Asi nejde o to, že by se nenašly argumenty na podporu důležitosti filozofie (nesporné, i když tuším, že ani fakta o Platónových či Kantových společensko-vědních přínosech by většinu mých vrstevníku na kolena nedostala), ale o tu samotnou zkušenost, že člověk, který studuje Humanistiku na filozofické fakultě ( sama se rozhodně nepovažuji za ortodoxní filozofku propagující všude kam přijde Heideggera a jiné – nepokrytecky přiznávám, že tento obor nestuduji primárně kvůli zájmu o klasickou filozofii) musí neustále vysvětlovat a obhajovat své rozhodnutí na rozdíl od studentů jiných oborů. Asi je to osud humanitních věd. Článek měl být spíš povzdychnutí nad tím, že společnost není, ani v dnešní době, schopna akceptovat (natož ocenit) jiné studium než to pragmatické a byznysově zaměřené. V důsledku tvého komentáře, bych mohla změnit asi nešťastně zvolený titulek „Filozofie už nefrčí“ na „Humanistika už nefrčí“ , ale to tak nezní. 😀
– Anna Bejvlová, humanistka