Studentský život, Úvahy a zamyšlení, Ze studentského života

Semestr skončil. A co dál?

Putování, putování, putování za prací… před sluncem nás, klobouk chrání, zem je naší matrací.“ Druhý semestr prvního ročníku je za mnou a já sedím v mikrobusu směr Cochem, Německo. Teploty se střídají, občas potkáme lokální mrak, ale šestihodinová cesta utíká dnes rychle. Myšlenky mi běhají sem a tam. Před rokem jsem maturovala, oslavovala zkoušku dospělosti, a teď o rok později, pořád nevím co se životem… 

Zvládla jsem první rok na výšce! To je co říct! Co mi vlastně vysoká dala? Rozhled. Nové přátele a znalosti. Nový vysokoškolský klub a komunitu lidí (viz SKLEP). Vinice se mi mihají před očima, když vjíždíme do Porýní. Tak tady budu tři měsíce pracovat! Teploměr hlásí dvacet devět stupňů a mně pomalu klesá hlava únavou. Probouzím se asi po hodině, kdy už zastavujeme u místního „mekdonaldu“. V hlavě blikají dvě kontrolky. Kafe. Záchod. No, když už jsem tu, tak bych si mohla dát tu zmrzlinu. Objednám si na pokladně, ať zas tu němčinu trochu procvičím. No, ale jak se řekla ta jahoda? Himbeere jsou maliny. Doprčic. Jo! Erdbeere! A ja, mit karte zahlen bitte. Ne, nechci malý hranolky… 

Pokračujeme v cestě na dočasné ubytování. Pan majitel mě ubytuje na skromném pokojíku. Okamžitě se vrhám do sprchy a vymýšlím, jak přebalím kufry, aby se mi těch pět separátních tašek vešlo do dvou kufrů. Volám domů, že jsem v pořádku. Hlavou se mi honí písnička z Lotranda a Zubejdy… Asi jsem to přehnala s balením. Troje džíny nejspíš fakt nebudou zapotřebí, když už je tu na začátku června skoro třicet stupňů. 

Cejtim se jako hloupý Honza, který právě vyrazil do světa. Čekají mne tři měsíce popíjení vína na řece Mosel, ale i nové administrativní zkušenosti v cestovní kanceláři. Právě cinkla zpráva ze třídní skupiny. Prý se spustil předzápis předmětů… Prodírám se systémem stag a po chvíli usuzuji, že je ráno moudřejší večera. Jak asi bude vypadat další rok? Mám naplánováno spoustu zahraničních pobytů a studií. Přežiju v Kyrgyzstánu ovčí hlavy a kobylí mlíko? Kufry jsou úspěšně sbalený. Sklenička s vodou už je připravena na nočním stolku. Zajímalo by mě, koho tady potkám. Moc se těším. Pomalu se mi zavírají oči. Zítra mě čeká dobrodružství. 

About Anežka Pechová

Čím víc jazyků umíš, tím více zjišťuješ, že neumíš pořádně ani jeden. Svůj americký sen už jsem si zažila, tak teď doháním ten evropský. Studium mezinárodních vztahů jsem si vybrala tak trochu náhodně, ale zatím mě neskutečně baví. Moc ráda objevuji nové věci a poznávám nové kultury, taky píšu a fotím. Mám spoustu skvělých historek, jako například spontánní výlet s batůžkem na Ibizu, kde jsem našla útočiště u jeptišek. Baví mě bylinky, pečení, vaření a chození na procházky - klasický babča věci. Bez brýlí nevidím na metr a potkat mě můžete v kovbojskejch kopytech cestou pro dobrou plzničku.
View all posts by Anežka Pechová →