Zdravím vás v novém roce, doufám že váš vstup do roku 2024 byl úspěšný a čekají vás jen ty dobré věci! Já se vždy na nový rok těším, protože mám nový nepopsaný diář, který čeká na zaznamenání důležitých věcí i zážitků. Už je to takový můj rituál, že si sednu a připravuji si diář na následující rok.
Na konci roku si taky vždy dělám přehled knih, které jsem v uplynulém roce přečetla, které považuji za nejlepší a které jsem „četla“ formou audioknihy. I přesto, že už pár let používám GoodReads a Databázi knih, jsem nad papírovou formou zaznamenávání nezanevřela, takže si vše pečlivě zapisuji do sešitu s tvrdými deskami, který už mám 13 let. Je pochopitelné, že forma zaznamenávání před takovou dobou nebyla tak vzhledná a navíc si vůbec nejsem jistá tím, že mám zaznamenané všechny své přečtené knihy do roku 2015. V určitém období jsem také přešla na úspornější systém „autor – název knihy“, ale je pravda, že od doby, co mám bookstagram, jsem se rozhodla zapisovat i jiné věci, takže moje momentální příprava na rok 2024 byla trochu obsáhlejší.
Poslední knihou, kterou jsem v roce 2023 přečetla byla „Balada pro Emily“, jejíž autorku jsem vám představila v jednom z předchozích článků. Knihu jsem četla v rámci štafety, kterou pořádá sama autorka a já jsem měla tu čest být první v řadě. Musím ocenit, že na štafetovém balíčku si Jarmila Stráníková doopravdy dala záležet a já jsem měla ohromnou radost, když mi přišel. Štafeta kromě dárků pro nás čtenáře a čtenářky obsahovala i sešit, kam jsme všichni mohli psát jakékoli delší poznatky, které se nevešly na okraje knihy. Ráda bych vám proto i zde podala svou knižní recenzi.
Děj příběhu se odehrává ve čtyřech časových rovinách – 1945, 1967, 2003, 2021. Vyprávění tudíž příjemně přeskakuje z jednoho času do druhého a vlastně vás to tím pádem drží ještě víc v napětí. Hlavní hrdinkou je Kamila, která přijíždí do malé vesničky, aby se postarala o starý rodinný domek, který s matkou chtějí prodat. Vše vypadá strašně jednoduše, ale domek má děsivou minulost a tu v průběhu čtení pomalu odhalujeme.
Z některých částí mě doopravdy mrazilo. Šlo zejména o části odehrávající se v roce 1945. Doopravdy jsem někdy měla husinu, a to hlavně kvůli tomu, jací lidé v této části knihy byli. Také musím zmínit, kdy jindy jsem se ještě bála. Bylo to při popisu pavoučích hnízd a v situaci, kdy si nikdo nedělal nic z toho, že pavouci zmizeli. To by byla moje smrt! Co se týče dalších pasáží, autorka říkala pravdu o tom, že se jedná o „light horor“ s více prvky psychologického thrilleru.
Ilustrace v knize si zaslouží speciální zmínku, byly doopravdy dokonalé. Naprosto jsem se do nich zamilovala a úplně nádherně podtrhovaly atmosféru celé knihy. Příběh jako takový mě bavil, akorát pro mi přišlo, že na konci trochu ztrácel šmrnc, který měl po celou dobu. Jinak jsem byla doopravdy napjatá a pomalu jsem odhalovala všechna kouzla a tajemství. Některé věci mě napadly a jiné naopak ne (a něco jsem si ujasnila po dočtení přímo s autorkou).
Jako skvělý bonus hodnotím, že jsou na konci knihy uvedeny údaje o tom, v čem autorka vycházela ze skutečnosti, jelikož mě tato tematika fascinuje (ano paradox: nerada se bojím, ale zajímám se o duchy). Dalším plusem je i fotografická příloha. Knihu mohu naprosto doporučit všem milovníkům thrilleru s prvky hororu.
Nakonec jsem tedy knihu hodnotila 4,5/5 ⭐, protože tam byly drobnosti, které mi trochu nesedly, ale jinak byl příběh skvělý. Upřímně doufám, že jsem vás svou krátkou recenzí třeba nalákala k přečtení této knihy.
