V září letošního akademického roku jsem dostal možnost se studenty a studentkami historie vyrazit na krátkodobý Erasmus na partnerskou Prešovskou univerzitu. Z mých poslední článků by šlo vyvodit, že jsem cestování už za letošní rok zažil docela hodně, ale opět jsem si řekl: „No tak proč ne?“ Zatím jsem byl jen na západě, tedy možná nastal čas se podívat i k našim východnějším sousedům. A tak jsme sbalili kufry, se slzou v očích zjistili, že letenky do Košic jsou již…
V zimním semestru akademického roku 2021/2022 se na Katedře historických věd Fakulty filozofické sešlo dohromady pár chytrých hlav a vznikl skvělý nápad, a to sice poskytnout studentům a studentkám historie platformu, na které by si mohli nanečisto vyzkoušet psaní o historii, aniž by se museli bát stínů školitelů a školitelek. Když nastoupíte na vysokou školu, čeká vás dříve nebo později psaní závěrečné práce. Pro mnohé z nás to je obrovský strašák, protože bakalářské a diplomové práce se řídí jinými pravidly…
Soumrak samurajů je další publikací na téma japonských dějin z pera plzeňského historika Romana Kodeta. Kniha tematicky doplňuje předchozí dvě autorovy knihy, a to sice Války samurajů a Příběh samurajů, a dala by se tedy označit za jakési zakončení autorovy trilogie. První díl ze série, Války samurajů, představil dějiny Japonska od nejstarších dějin až po 19. století, přičemž zřetel byl kladen na popisování vývoje japonské vnitropolitické scény a nesčetných konfliktů mezi příslušníky japonské šlechty, které…
V dnešním článku bych vám chtěl přiblížit jeden z asi nejdůležitějších archivů, do kterého se jako historik věnující se politickým dějinám (či začínající na politických dějinách) vůbec můžete dostat, a to sice Národní archiv v Londýně (The National Archives London). Není archiv jako archiv Samozřejmě jsem měl obrovskou tendenci londýnský archiv srovnávat s tím francouzským, ve kterém jsem byl vloni, ale to bylo nejspíše způsobeno faktem, že se mi v Londýně od začátku líbilo více. V první řadě jsem si…
Jak slepý k houslím přišel? Asi následovně. Sedíte si takhle v kanceláři, odepisujete na e-maily, počítáte, jestli vaše srdce vydrží další šálek kávy a tu a tam zavadíte zrakem o čas a modlíte se, aby se posouval dopředu trošku rychleji. Pak vám přijde e-mail s nabídkou, zdali se nechcete zúčastnit kurzu interkulturní komunikace ve francouzském Limoges. Řeknete si, že šance je malá, ale přesto to zkusíte, protože za pokus nic nedáte. A ono to vyjde a najednou sedíte v letadle…
V roce 2016 se jedné školní talentové hry zúčastnil teenager jménem Mike Senatore. Když vystoupil, málokdo tušil, co od něj očekávat. Překvapí tancem, zpěvem, či něčím kreativnějším? Poslední možnost byla správně. Mike Senatore se pomalu přiblížil ke stolu, publikum zalapalo po dechu, vzduchem se mihla plastová lahev s vodou, zarotovala a bezchybně dopadla na stůl. Celý sál vstal a Mike Senatore za hlasitého oslavování opustil sál. Z talentového představení se záhy stal bottle flipping trend, který v několika následujících týdnech…
Určitě jste někdy slyšeli či sami řekli: „Dobře, nechám tě to opsat, ale udělej to tak, aby to nikdo nepoznal.“ Pokud ne, tak jste buď opravdu poctiví lidé nebo špatní přátelé (nehodící se škrtněte). Opisování však není jen součástí jakéhokoliv druhu studia, ale i dějin, popřípadě kultury a náboženství. Upusťme od teorií kalkulujících s pojmem „psychologická jednota lidstva“, které se snaží najít pojítko ve vývoji jednotlivých světových civilizací, a tím najít to, co mají všichni lidé společné; nějaký náš společný…
Řecká mytologie je specifická a zajímavá. Rozhodně si nelze pantheon řeckých bohů interpretovat jako tradiční náboženství, přičemž pod pojmem tradiční v tomto případě myslím jeden ze tří velkých monoteistických směrů, které dnes dominují světu. Staří Řekové nevěřili v to, že pokud se budou dobře chovat a pravidelně obětovat bohům, bude je čekat nádherný, klidný a nesmrtelný život v ráji. V čele řeckého pantheonu nestál milostivý „Pánbůh“, který lidstvo natolik miloval, až mu seslal svého syna (či sebe sama… zde opravdu…
„Básnící musí ten příběh znovu a znovu opěvovat a předávat jej z generace na generaci, protože přijdeme-li o Tróju, přicházíme tím zároveň o kousek sebe sama.“ – Stephen Fry V listopadu minulého roku jsem brouzdal po internetu a prohlížel si podzimní slevy na Steamu. Dlouho jsem si nic nezahrál a řekl jsem si, že nebylo od věci občas odbočit od učebnic a skript. Do oka mi padla videohra Total War: Troy. Herní sérii strategických her Total War jsem vždycky zbožňoval.…
Být determinován, či nebýt determinován? Když čtete historické knihy, často se setkáte se zajímavými myšlenkami a historickými fenomény, u kterých si řeknete: „Zaplať pánbůh, že tohle už dnes neexistuje.“ Dlouhou dobu jsem si to říkal, protože dlouhou dobu jsem se dopouštěl jedné zásadní chyby – vnímal jsem historii lineárně a podobně jako determinističtí historici (dle Poppera tzv. historicisté) jsem si myslel, že směřování lidstva musí naprosto logicky směřovat k stále lepšímu a pokročilejšímu vývoji. Čím více se historii věnujete, tím více…