Položte si otázku. Kolik znáte lidí? A jak dobře je znáte? Pokud se zamyslím nad lidskými životy, tak se mi jako první vybaví bublifuk. Je to tím, že jednak jsem kdysi dávno odmítl v sobě zabít ono dítě a jednak to je tím, že bublifuk to celé krásně vystihuje. Je to však bublifuk kouzelný, který funguje sám na sebe. A stejně jako lidstvo, tak i on tvoří bubliny. Ty bubliny mohou mít mnoho názvů – může to být pracovní kolektiv,…
„Má mě rád, nemá mě rád,“ stojí dívka na útesu, kouká na oceán a trhá do větru bílé listy kopretinové. Rozhodnutí. To je věc visící na lidstvu jako těžký zámek, táhnoucí jej kamsi do hlubin mysli, utvářející tak systém, který dnes řídí svět. Místo „má mě rád, nemá mě rád“ si lidé od nepaměti pokládají podobné otázky – Mám si to koupit, nemám si to koupit? Mám tam jít, nebo mám zůstat doma? Být či nebýt? A ano… některé z nich…
Vždycky jsem měl rád příběhy. Smyšlené i skutečné. Lidé jsou neuvěřitelně kreativní stvoření a i po mnoha letech vás dokáží překvapit něčím novým. Historie je nádherná v tom, že při jejím zkoumání vás lidé dokáží překvapit i něčím „starým“. Zjistíte, že lidstvo zůstává v zásadě stejné, jen věci, které ho ovlivňují a formulují, se mění – ohýbají se podle toku času, pokroku a společenského vývoje, ale jádro zůstává neměnné. A tím jádrem je příběh. Příběh člověka. Vše, co okolo nás…