Jedním z nejstarších snů lidské populace je, že jednou budeme moci naplnit své materiální potřeby bez vlastní dřiny. Nejen spousta lidí v současnosti, ale pravděpodobně také velké množství lidí třeba ve středověku (nebo v jakémkoliv jiném období dějin) muselo ráno vstát a jít do práce i přesto, že se jim nechtělo a mnohem radši by dělali něco úplně jiného. Bohužel stále ještě nenastala doba koláčů bez práce a práci vnímáme nejen jako prostředek obživy, ale také jako něco, co nám zajišťuje důstojnost, pocit pospolitosti a angažovanost. Zaměstnání poskytuje člověku životní řád, a je tudíž prospěšné jak jednotlivci, tak i komunitě.
Často se však stává, že lidé vnímají svou práci zejména jako zdroj osobní hrdosti, identity a smyslu života. To se ukazuje například i v tom, jak představujeme sebe či někoho dalšího. Nejprve řekneme jméno a pak to, čím se daný člověk živí. Na jednoduchou otázku „Co děláte?‟ odpovídáme například způsobem „Jsem automechanička‟, „Jsem zdravotní sestra‟, „Pracuji na krajském úřadě‟.
Co se ovšem stane, když z nějakého důvodu člověk o práci přijde a zůstane nezaměstnán. Pokud jeho práce tvoří velkou část jeho vlastní identity, pak o tuto část sebe přichází a bohužel si může začít říkat „Teď už nejsem nic‟. Ztráta zaměstnání může působit jako útok na vlastní identitu a smysl existence. Člověk si může začít myslet, že už není k ničemu dobrý a přichází o své místo ve světě. Dlouhodobější nezaměstnanost může poškozovat pocit životní spokojenosti a celkové duševní zdraví v souvislosti se ztrátou sebeúcty.
Mám pocit, že čím dál častěji se objevují zprávy typu Žebříček nejohroženějších pozic. Z pracovního trhu jich zmizí statisíce. Různé články a publikace tohoto rázu nám říkají, že řada pracovních míst úplně zmizí, ovšem pracovníci budou možná potřeba v jiných oblastech, což znamená, že lidé budou buď bez práce, nebo se budou muset výrazně překvalifikovat. To dle mého názoru indikuje jedno základní poselství: Nelpěte tolik na svém zaměstnání.
Práce, kterou vykonáváte, by neměla určovat vaši identitu, aby pro vás bylo jednodušší začít vykonávat zaměstnání jiné a případně trávit prací méně času. Jistě, buďte hrdí na to, co děláte, ale nenechte zaměstnání, aby určovalo celou vaši osobnost a bylo tou jedinou věcí, na níž vám záleží. I v případě, že je vaše práce vaším koníčkem a baví vás, neznamená to, že nemůžete mít jiné zájmy. Mějte koníčky, objevujte nové aktivity a vzdělávejte se. Zkuste si odpovědět na otázku „Co bych dělal, kdybych už nikdy nemusel pracovat, čím bych se zabavil a na jak dlouho?‟
