Cesta komunistů k moci v Československu 1. část

Úvod

Některé kapitoly z historie jsou nám dobře známé, avšak nikdy není na škodu si je připomenout. Jednou z takových kapitol je i cesta komunistů k moci v Československu po druhé světové válce. Z pohledu dnešního člověka se jedná o dobu dávnou a hůře představitelnou. Období let 1938–1953 lze bez nadsázky považovat za dobu temna pro moderní české/československé dějiny. Po téměř sedmi letech nacistické okupace a života ve zřízeném Protektorátu Čechy a Morava se mohlo zdát, že Československo čekají konečně lepší časy. Kvůli celosvětovému vývoji událostí a zahraniční politice se však nad Československem stahovala temná mračna a to již v průběhu krvavé druhé světové války. Oslavy osvobození od nacistických okupantů tak neměly dlouhého trvání. Je však zároveň důležité si uvědomit kontext doby, protože z dnešního pohledu je složitější mít na danou problematiku jednotný názor.

Kontext druhé světové války

Československo přestalo v noci z 15. na 16. března 1939 existovat. Byl zřízen Protektorát Čechy a Morava a naše země se stala důležitou součástí nacistického Německa, tedy Německé říše pod vedením Adolfa Hitlera (od roku 1943 se užíval výraz Velkoněmecká říše). Československo až na pár drobných střetů nekladlo žádný odpor. Tehdejší prezident Emil Hácha spolu se svým poradcem Františkem Chvalkovským dorazili do Prahy až po Hitlerově příjezdu na Pražský hrad. Den předtím se oba účastnili jednání s Hitlerem, který jim narovinu sdělil, že české země budou okupovány následujícího rána. Slovensko v tomto hrálo svojí roli, protože během podzimu 1938 vyhlásilo autonomní vládu pod vedením Jozefa Tisa. Proto od podzimu 1938 užíváme termín Česko-Slovensko. V únoru 1939 se Slovensko dobrovolně odevzdalo do rukou Německa, byť stále patřilo pod Česko-Slovensko, čímž byl osud zpečetěn i pro značně osekané české země. Tzv. Druhá republika existovala pouze 166 dní od odtržení Sudet 1. října 1938. O čtyři dny později abdikoval prezident Edvard Beneš a utekl do Londýna, kde začal budovat exilovou vládu. V srpnu 1939 byl podepsán pakt Ribbentrop-Molotov, který zaručoval vzájemné neútočení Německé říše a Sovětského svazu. Tento pakt byl však porušen Hitlerem o 2 roky později v červnu, kdy se A. Hitler rozhodl napadnout sovětský svaz pod názvem operace Barbarossa. Od počátku se jednalo o odvážný tah, který však byl odsouzen k záhubě. Hitler počítal s tím, že dobyje Moskvu a Sovětský svaz se zhroutí. Byl si jist tím, že hlavní střetnutí proběhne u Leningradu a Moskvy. Co se týče výpadu na Kavkaz přes Stalingrad, to byl jeden z hlavních důvodů, kde si Hitler vylámal zuby. Bitvy u Stalingradu a později u Kurska způsobily obrat ve válce a blížící se konec Německé říše. 

Českoslovenští vojáci

Po tragických událostech po Mnichovu a zabrání zbytku českých zemí začali českoslovenští vojáci prchat do zahraničí. Své místo našli v Polsku, odkud později prchali do Francie a následně do Velké Británie. V Polsku se začala psát historie 1. československého armádního sboru, byť se jednalo teprve o Československý legion v Polsku. Kvůli spojenectví SSSR a Německa na základě paktu Ribbentrop-Molotov byly osudy československých vojáků z počátku poměrně nešťastné. Polsko padlo do rukou Německa i SSSR a Čechoslováci začali prchat do Sovětského svazu, kde však byli někteří dokonce zavíráni do gulagů. Ke zlomu událostí došlo až při napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941. Generál Ludvík Svoboda přesvědčil sovětskou vládu, aby vznikl 1. československý armádní sbor. Ten se začal formovat v roce 1942 v Buzuluku, tehdy jako československý samostatný polní prapor. Během dubna 1944 tak vznikl 1. československý armádní sbor. Vliv na něj měla jak KSČ, tak Exilová vláda v Londýně. Londýnská exilová vláda o svůj vliv přišla krátce před Karpatsko-Dukelskou operací na podzim 1944, protože Sovětský svaz, patrně pod nátlakem Gottwalda, odvolal stávajícího velitele generála Jana Kratochvíla a nahradil jej generálem Ludvíkem Svobodou. 

Komunistická strana Československa

Komunistická strana Československa (dále KSČ) vznikla již ve 20. letech 20. století. Během roku 1938 byla KSČ zakázána a její členové odešli do exilu, nejčastěji do Moskvy a nezapojovali se do protinacistického odboje. Vše se změnilo až s vpádem Německa do SSSR. KSČ se v tento moment začala aktivně podílet na odboji proti nacistům. V čele KSČ stál Klement Gottwald. V prosinci 1943 se Edvard Beneš vydal do Moskvy, aby zde uzavřel Československo-Sovětské spojenectví. KSČ zastupoval Klement Gottwald, Rudolf Slánský a Václav Kopecký. Již v tuto dobu KSČ striktně trvala na tom, aby exilová vláda Edvarda Beneše před návratem do vlasti podala demisi. Bylo zde také ujednáno, že v poválečném politickém systému budou komunisté, sociální demokraté, národní socialisté a lidová strana. V posledních letech války (1944 a 1945) probíhaly mezi Londýnem a Moskvou spory o postupném osvobozování republiky. Nešlo však o osvobozování v konkrétním slova smyslu, jako spíše o rozšiřování sféry vlivu Sovětského svazu v poválečné Evropě. Nehledělo se ani na zájmy národů, které osvobodila Rudá armáda. K vyostření sporů došlo také kvůli Slovenskému národnímu povstání, ke kterému došlo 29. 8. 1944. Edvard Beneš pro povstání žádal pomoc západních spojenců, což však J. Stalin zamítl. Edvard Beneš si již v této chvíli byl vědom rozdělení sfér vlivu vítěznými mocnostmi. Během 5. dubna 1945 byl schválen Košický národní program, který orientoval Československo definitivně na SSSR. Hlavním jednatelem byla samozřejmě KSČ. Komunisté tak měli připravenou cestu k uchopení moci. Na správnou chvíli však museli ještě necelé 3 roky počkat.

Poválečné Československo

8. května 1945 byla ukončena 2. světová válka v Evropě kapitulací Německa. Vliv Sovětského svazu a komunismu v Československu byl obrovský. Sovětský svaz se, jakožto osvoboditel, těšil velké popularitě. Občané země viděli v komunistech podporovatele sociálních reforem a požadavků. Nejvíce populární byli komunisté na venkově, kvůli slíbené pozemkové reformě. Popularitě komunistů navíc přidával odsun německého obyvatelstva z pohraniční a následné znovuosidlování. Blížily se první poválečné volby a komunisté začali rozjíždět svojí volební kampaň.

Volební kampaň a nelegální financování 

Volební kampaň komunistů obsahovala spousty slibů, které však byly lživé, nebo pravdivé jen částečně. Heslem KSČ před volbami bylo: „Jdeme do voleb pod praporem práce pro republiku!“. KSČ slibovala udržení a upevnění lidového a demokratického charakteru (citace č. 1:„[…]Byly položeny dobré základy. Budeme proto dál pracovat, abychom dosavadní politický kurs naší politiky udrželi a upevnili, její lidový a demokratický charakter zachovali a rozšířili, a dál důsledně prováděli všechno, co bylo započato naší národní a demokratickou revoluci.“). Nechyběl ani příslib práce k blahobytu národa (citace č. 2:„V zestátněném hospodářství budeme pracovati pro to, aby co nejdříve zestátněný průmysl byl rentabilní a přispěl k celkovému národnímu blahobytu. […]“). V čem však komunisté víceméně nelhali bylo odstranění následků nacistické okupace, avšak oprava všech hospodářských problémů je diskutabilní, byť v prvních poválečných letech došlo k určitému hospodářskému růstu (citace č. 3:„Dalším důležitým úkolem, kterému my, komunisté, chceme věnovat všechny síly, je, aby v co nejkratší době byly překonány následky německé okupace a zvládnuty všechny problémy hospodářské. […]“). Komunistickou kampaň bylo samozřejmě třeba financovat. KSČ se angažovala ve firmě Eupex, která se věnovala pololegálnímu až nelegálnímu obchodu s cigaretami, starožitnostmi, automobily a německými markami. Běžnou praktikou bylo také pašování zboží. Krátce po založení začala mít firma Eupex na kontě miliony korun. Ve firmě byl samozřejmě zainteresován jak Klement Gottwald, tak Rudolf Slánský. 

Zdroje

HANZLÍK, František, Únor 1948: výsledek nerovného zápasu. Tajné služby na cestě k moci, Praha 1997.

GEBHART, Jan, KUKLÍK, Jan, Druhá republika 1938-1939: Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě, Praha 2004.

Citace č. 1, 2 a 3: Volby 1946. volební program KSČ – Jdeme do voleb pod praporem práce pro republiku!. In: Totalita.cz [online], [cit. 2025-10-11]. Dostupné z: https://www.totalita.cz/volby/volby_1946_05_01.php.

Druhá česko-slovenská republika 1938-1939 — dokument (2018). In: YouTube [online], [cit. 2025-10-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BIkA3xIP558&t=2488s.

Jak komunisté převzali násilně moc v Československu – Temná Doba. In: YouTube [online], [cit. 2025-10-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=usK8KZCmr78.

Úvodní obrázek: Ze sbírky VHÚ Praha. Dostupné z: https://www.vhu.cz/unor-1948/.

Obrázek č. 1 (Rudolf Slánský): https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Sl%C3%A1nsk%C3%BD.

Obrázek č. 2 (Klement Gottwald): https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klement_Gottwald_(Prvn%C3%AD_vl%C3%A1da_%C3%BAstavy_dev%C3%A1t%C3%A9ho_kv%C4%9Btna).jpg.