Člověk si říká, že psát jeden článek měsíčně je naprostá brnkačka a tak se k tomu bez ostychu upíše. A opravdu, napsat krátké povídání o čemkoliv není tak náročné. Najdete si nějaké informace, vymyslíte osnovu a pak už jen píšete. Problémem je, doufám, že ne jen pro mě, to „o čemkoliv“. Občas není lehké vymyslet správné téma, takové, které by bylo zajímavé, čtivé, poutavé, podalo novou informaci a zároveň nebylo na čtenáře příliš náročné.
Mám pocit, že teď v červenci mi trochu došla témata. Znáte to, je léto, je teplo (na někoho až příliš) a mozek odpočívá. Zkrátka nic se mi nechce. Jediné, co jsem ochotná ve volném čase dělat, je sedět nebo ležet s knihou či seriálem nebo se procházet pod spalujícím sluncem.
Napadlo mě několik témat, která by mohla být zajímavá ke zpracování. Třeba právě to spalující slunce. Je to něco, co mám opravdu hodně ráda, jsou snad jen 3 měsíce v roce, kdy mi není zima. Užívám si teploty 25+ a to, jak se lidé potí v MHD a u toho si stěžují, jaké že je strašlivé vedro a že bude ještě hůř. Jen aby si mohli zase později stěžovat na déšť, na mráz nebo na hromady sněhu. K takovému letnímu počasí se váží i šaty. Město je hned barevnější, protože lidé (hlavně ženy) vytáhnou ze skříní jindy nenošené šaty, kalhoty a overaly všech barev, tvarů a velikostí, které pak za nimi povlávají na ulicích. Nádhera, mohla bych jen sedět na lavičce na náměstí a pozorovat tu přehlídku hader. Všimli jste si, že letos docela frčí taková ta jasně zelená barva? Na závěr článku na téma „Letní vedra“ by bylo samozřejmě nutné dodat, že zvyšující se počet tropických dní je důsledkem změny klimatu a že bychom ji neměli brát na lehkou váhu a vydat se více ekologickou cestou. Jistě to znáte a víte, že klimatická krize způsobená člověkem je zkrátka fakt a pokud se teplota planety ještě zvýší o stupeň či dva, některá místa přestanou být obyvatelná a extrémní výkyvy počasí budou častější a extrémnější.
Dalším námětem na článek, který mě napadl už asi před 14 dny, je samozřejmě KVIFF, kde jsem byla poprvé a strávila tam celých 9 dní. Mohla bych vám popsat čekání ve frontě na lístky od půl šesté ráno, abych pro sebe a kamarády ukořistila vstupenky na všechny filmy, na něž jsme měli v plánu jít. Mohla bych vám taky doporučit některé z těch 17 filmů, jež jsem viděla. O soutěži v čepování piva, která probíhala 2x denně ve stanu Pilsner Urquell. O skvělé organizaci dopravy na festival nebo uklízení Varů, jelikož jsem snad vůbec nenarazila na jakékoli přetékající koše či popelnice (něco, co na festivalu čekáte). Pravděpodobně bych do tohoto článku přihodila i zamyšlení nad tím, že celebrity (malé, velké i samozvané) jsou taky jenom lidi a že úplně nechápu, proč se s nimi “obyčejní lidé” chtějí pořád fotit. Vážně, tleskáme jim za plnění jejich zaměstnání, není dostatečným ohodnocením jejich výdělek? Nestyďte se a rozpoutejte diskusi v komentářích. Bohužel článek o filmovém festivalu už se tu na blogu objevil a myslím, že úplně není potřeba se ke KVIFF vracet.
No a do třetice všeho dobrého. Jako poslední, z mé strany ne úplně promyšlené, téma článku se nabízí fotografie pořízené Webbovým teleskopem. Když se totiž fotografie objevily na internetu, patřila jsem k těm lidem, kteří na ně celý den zírali a říkali si, jak je vlastně vesmír krásný, obrovský a jak my, na naší modré planetě, jsme jen malé nic. Ačkoliv jsem si toho všeho byla vědoma už dříve, znovu mě záběry nekonečného prostoru a objektů v něm okouzlily a „usadily na zadek“. Mohla bych vám jednoduše přepapouškovat, co na fotografiích je, zda je to něco nového a co můžeme od Webbova teleskopu očekávat dál. Nějakým pěkným oslím můstkem bych se dostala k zájmu o cestování lidí do vesmíru a na měsíc. Na Netflixu totiž vyšel dokument o misi Apolla 13 a také nyní vychází 3. série jednoho z mých nejoblíbenějších seriálů For All Mankind, který je jakousi alternativní historií vesmírného programu NASA. Celý seriál začíná tím, že na Měsíci první přistanou Rusové a to nejen muž, ale také žena. (Víte, že do dneška na Měsíci nebyla žádná žena?) Od toho se pak odvíjí cíle vesmírného programu a seriál znázorňuje osudy několika fiktivních postav a jejich rodin. Myslím, že tento seriál je nedoceněný a všichni by ho měli vidět.
Toto tedy je pár variant, jak by tento článek mohl vypadat. Ale bohužel, je léto a moc teplo a můj mozek odmítá vynaložit jakékoli úsilí na jakýkoliv text lepší než je ten, který právě čtete. Proto asi nechám zajímavá témata svým kolegům redaktorům a hodím to za hlavu. Léto je skvělou příležitostí pořádně zahálet a v zahálce se zlepšit. Karel Čapek o zahálce napsal: „Zahálka, čistá, dokonalá zahálka není ani kratochvíle, ani dlouhá chvíle; zahálka, toť něco negativního: je to nepřítomnost všeho, co člověka zaměstnává, zabavuje, rozptyluje, zajímá, zaneprázdňuje, trápí nebo zaneřáďuje; je to nic, zápor, neúčel, bezcíl, nevím už, jak to říci; zkrátka něco dokonalého a vzácného.“ Ale pozor zahálet není jen tak, má to i své následky, protože po správné zahálce si člověk musí zkrátka odpočinout; „odpočinuv pak chvíli lelkovat, pak si ještě polenošit, potom se oddat jistému klidu, a teprve potom je schopen sebrat všechny své síly a začít dělat něco zcela zbytečného.“
Užívejte si dál léto, čtěte knihy, dodržujte pitný režim, mažte se opalovákem, na pár dní vypněte, zahálejte a pak se zase vraťte ke čtení našeho fakultního blogu.
Zdroje:
Čapek, Karel. Chvála zahálky [online]. [cit. 2022-07-22]. Lidové noviny, vol. 31, no. 154, 27. 3. 1923, s. 1-2. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:0cd6fcd0-85f5-11dc-ab18-000d606f5dc6?page=uuid:7211a95a-421d-4d52-86ad-616e1712439b
Obrázky:
KVIFF: Film Servis Festival Karlovy Vary https://www.kviff.com/en/image/fancybox/254268/6c73/moods-thursday-306-2022.jpg
Carina Nebula: NASA, STScI, webbtelescope.org https://stsci-opo.org/STScI-01G8GX6MG9VC1BVR5NRK8C660A.png
