Česká televize a Filozofická fakulta ZČU uspořádaly besedu s názvem 30 let svobody médií, kde pozvaní hosté přednášeli své postřehy k tomu, jakou změnou prošel svět médií od Sametové revoluce. Jedním z účinkujících byl vedoucí katedry politologie a mezinárodních vztahů Fakulty filozofické ZČU, Mgr. Petr Jurek, Ph.D., který nám přiblížil své názory ohledně této problematiky prostřednictvím rozhovoru.
Redaktor: Jaká je hlavní úloha politologa v otázce svobody médií?
P.J.: Na rozdíl od novináře, který by měl zůstávat stranou problému, může politolog v rámci mediální sféry podrobně vysvětlovat určitou problematiku a pronikat k podstatě věci. Pokud politologové svoji práci dělají dobře, pokud se chovají jako vědci a ne jako političtí komentátoři nebo ještě hůř politicky angažovaní komentátoři, tak mohou posouvat porozumění problému a stavět politickou debatu na racionální kolej.
Redaktor: Váš příspěvek na zmiňované diskuzi mě velmi zaujal. Vysvětloval jste, jak média mají sloužit jako hlídací pes práce politiků. Funguje podle Vás v české společnosti tento model správně?
P.J.: Podíváme-li se na to z historického hlediska, tedy zda média tuto úlohu hrají čím dál tím lépe nebo jejich význam v tomto směru slábne, tak bych nebyl úplně pozitivní. Jako hlavní problém vidím ambici některých politiků ovládat média. Pro mě osobně je velmi zarážející, že česká společnost nebere tento fakt dostatečně vážně. Většina lidí si neuvědomuje, že bez médií o politice nic neví. Dneska už ani na úrovni plzeňské samosprávy nebudete bez novinářů chápat a rozumět, co se v ní děje.
Redaktor: Jak si to vysvětlujete, že 30 let po Sametové revoluci politici opět ovlivňují média?
P.J.: Média jsou velmi výhodným a efektivním nástrojem k dosažení politických cílů. Zkrátka a dobře, pokud je někdo chytrý politik s jistým finančním kapitálem a jeho ideologie mu v tom nebrání, tak ovládnout nějaké médium ve svůj prospěch samozřejmě dává smysl. Čili není dobrá zpráva že se to děje, ale je to jen odraz společnosti.
Redaktor: Co tím přesně myslíte?
P.J.: Já jsem obecně dost pesimista ohledně schopnosti společnosti najet na demokratickou notu a vlnu. Česká společnost není, co se týče demokratické politické kultury, jednou z nejvyspělejších. Kdyby tady byla poptávka po nestranných informacích, které jdou do hloubky a k podstatě problémů, přišla by i nabídka. Stav současné mediální scény ukazuje, že to společnost prostě nepoptává.
Redaktor: Jsou veřejnoprávní média zárukou zmiňovaných nestranných informací?
P.J.: Troufám si říct, že jak Český rozhlas tak Česká televize, se kterými občas spolupracujeme na různých akcích, plní svoji roli tak, jak ji mají plnit. Můžeme ale pozorovat snahu některých politiků, aby jejich práce byla společností vnímána negativně, což je další nebezpečná skutečnost. Když zrelativizujeme všechny zdroje, tak to povede k tomu, že se lidé přestanou zajímat o politiku v té racionální rovině. A to se taky trochu děje, lidé se při volbách rozhodují podle emocí.
Redaktor: Postavil byste se za návrh, který by zakazoval politikům vlastnit média?
P.J.: Kdybych já osobně měl hledat řešení současné situace, tak bych cestu regulace určitě neopouštěl. Potřebujeme zdravá média, která budou schopná občanům poskytnout informace, na jejichž základě se lidé budou rozhodovat ve volbách. Bez toho politika nikdy nemůže fungovat jako skutečná zastupitelská demokracie podle těch ideálů, kterým se chceme přiblížit.
Redaktor: Co může člověk na individuální úrovni dělat pro to, aby podpořil kvalitu médií?
P.J.: Na individuální úrovni je to velmi těžké. Důležité je zůstávat kritický k tomu, co z médií přichází a zajímat se dál. Nezůstávat jenom konzumentem toho, co novináři nabízí. To by měla být jen vstupní brána, za kterou pak jdeme dál. Kdybychom se takhle chovali a zvyšovali tím poptávku po kvalitní žurnalistice, bylo by to fajn.
