Od poslední zkoušky uplynul již druhý týden, přesto místo úlevy trvají pocity vyčerpání. Vezu se ve vleku snah dohnat školní i napůl školní činností značně omezenou socializaci i jiné povinnosti; vlek přitom jede z kopce, zrychluje a ždíme energii jako nacucaný hadr. Jedno ale zůstává pravdou: každým rozhodnutím jsme o jednu zkušenost bohatší a zároveň o jinou chudší – a lítost je ztráta času. Proto přijímám učiněná rozhodnutí jako prostý fakt a beru z nich to nejlepší. Teď konečně konkrétněji: to-do…
