Pokud nežijete v informačním vakuu, nebo nejste pštrosem, který se zdráhá vytáhnout hlavu z písku, tak jistě sledujete situaci na Ukrajině. Už uběhlo několik dnů od doby, co Ruská federace vnikla na půdu Ukrajiny a zahájila „speciální vojenskou operaci“, kterou normálně smýšlející lidé na Západě zvou válkou. Schválně jsem napsal Západ s velkým Z a schválně jsem napsal „speciální vojenská operace“, protože bych se zde chtěl vyjádřit k civilizačním rozdílům a k zamyšlení o lidské civilizaci, k jemuž mě nedávné…
Author: Aleš Kotva
Povídka: Kolumbova planeta
Mnoho lidí si pokládá otázku, jak bychom reagovali, kdybychom zjistili, že v kosmu existuje druhý život. Byli by oni mimozemšťané přátelští? Rozuměli by nám? A rozuměli bychom my jim? Jaké by měli technologie? Jak by žili? Byli by na nás hodní? Měli bychom se jich bát, nebo bychom je měli vítat? Nikdo si však nepoložil otázku, zdali v kosmu neexistují jiní lidé? Co kdybychom objevili někoho, kdo by nám nastavil zrcadlo a ukázal nám,…
Povídka: Parazit
Uličkou dlouhého jablečného sadu se procházela jeho stará majitelka. Sad se jmenoval Pangea. Sama majitelka nevěděla proč tomu tak je. Jméno stromům a jejich plodům darovali její předci a ona jen pokračovala v rodinném řemeslu. Sázela stromy, sklízela a prodávala jablka, kam jen její paměť sahala. Ani nad tím moc nepřemýšlela. Dnes stromy obešla jen zběžně, protože ve vzduchu se zvedal prach, z nebe padala šedá smítka a stará dáma cítila, jak ji přes letní oblečení kouše do kůže chlad.…
Povídka: Slza, pojďme si pobrečet nad lidskostí
Na kraji starého útesu seděl muž snad ještě starší než kámen sám a hleděl do divokých mořských vln, které se o skaliska rozbíjely jako sny mladých lidí o dospělost. Bylo to tvrdé posezení. Hornatý povrch jej škrábal do kůže jako zrada od přítele. V ruce svíral kus zežloutlého papíru, jehož krása zmizela před mnoha roky podobně, jako mužovy vlasy. Jeho hlavu zdobily jen stařecké skvrny, vrásky a větrem sklopené uši. Krása není věčná, bohužel. Trvá jen krátce, pak zvadne a zmizí.…
Plzeňský historik, aneb když psané slovo nestačí.
Položte si otázku. Kolik znáte lidí? A jak dobře je znáte? Pokud se zamyslím nad lidskými životy, tak se mi jako první vybaví bublifuk. Je to tím, že jednak jsem kdysi dávno odmítl v sobě zabít ono dítě a jednak to je tím, že bublifuk to celé krásně vystihuje. Je to však bublifuk kouzelný, který funguje sám na sebe. A stejně jako lidstvo, tak i on tvoří bubliny. Ty bubliny mohou mít mnoho názvů – může to být pracovní kolektiv,…
Recenze: S nadějí za oceán, aneb „cesta do Ameriky s pohřbem v ceně“
„Má mě rád, nemá mě rád,“ stojí dívka na útesu, kouká na oceán a trhá do větru bílé listy kopretinové. Rozhodnutí. To je věc visící na lidstvu jako těžký zámek, táhnoucí jej kamsi do hlubin mysli, utvářející tak systém, který dnes řídí svět. Místo „má mě rád, nemá mě rád“ si lidé od nepaměti pokládají podobné otázky – Mám si to koupit, nemám si to koupit? Mám tam jít, nebo mám zůstat doma? Být či nebýt? A ano… některé z nich…
Co se děje na KHV? MHCo, Historysorgimento, SPLH a další cizí slova
Vždycky jsem měl rád příběhy. Smyšlené i skutečné. Lidé jsou neuvěřitelně kreativní stvoření a i po mnoha letech vás dokáží překvapit něčím novým. Historie je nádherná v tom, že při jejím zkoumání vás lidé dokáží překvapit i něčím „starým“. Zjistíte, že lidstvo zůstává v zásadě stejné, jen věci, které ho ovlivňují a formulují, se mění – ohýbají se podle toku času, pokroku a společenského vývoje, ale jádro zůstává neměnné. A tím jádrem je příběh. Příběh člověka. Vše, co okolo nás…