5. března 2024 zemřel Pavel Zajíček, ikona českého hudebního undergroundu. Nejvýrazněji se do povědomí veřejnosti zapsal jako zakladatel hudební skupiny DG 307. Texty, které pro skupinu Zajíček skládal a také jako frontman sám artikuloval, jsou svědectvím vzdoru proti oficiální kultuře, proti povrchnosti a cenzuře. Spolu se členy skupiny The Plastic People of the Universe, byl Zajíček roku 1976 zatčen a jak je známo, tato událost byla poslední kapkou do poháru trpělivosti, která dala konečný impuls pro vznik Charty 77. Po propuštění z vězení Zajíček Chartu 77 podepsal, čímž se stal ještě více trnem v oku StB. Tlak na jeho osobu vzrůstal. Stal se jednou z obětí tzv. operace Akta Asanace, která měla za cíl onen tlak vytvářet a donutit zejména signatáře Charty 77 k emigraci. Zajíček se skutečně roku 1980 rozhodl Československo opustit. Emigroval nejprve do Švédska a později do USA a na jeho návrat si „přátelé z undergroundu“ museli počkat až do 90. let.
Po jeho návratu došlo k oživení skupiny DG 307, vydávali alba, pořádali koncerty a autorská čtení. Z porevolučních textů (a básní, které napsal v emigraci) je zřejmé, že Zajíčkova tvorba není svázaná jen s protirežimní atmosférou. Ve svobodnějším světě se může do popředí dostávat Pavel Zajíček jako básník, který nabízí prožitek hloubky lidských emocí, myšlenek, radostí a strastí.
jako vítr dotknout se
uchopit vynést
jako vítr pustit zapomenout
jako prach
jako vítr
(ZAJÍČEK, Pavel. Čas je výkřik uprostřed noci. PRAHA: MAŤA, 2019. s. 62)
Osobnost Pavla Zajíčka a zejména jeho tvorba, by neměla být zapomenuta. Je ztělesněním undergroundu (například spolu s Ivanem Jirousem), důležitou kapitolou naší kulturní historie, která je, doufejme, stále živá a přestože získává nové podoby, myšlenka svobody a hloubky lidského myšlení bude nadále důležitým aspektem naší tvorby.
Zdroj obrázku: Nedělní chvilka poezie (nedelnichvilkapoezie.cz)
