V posledních letech, možná desetiletích, můžeme v období Vánoc slýchat lidi naříkat na chaos, na hysterii nakupování dárků a na fakt, že Vánoce ztrácejí svou náboženskou podstatu, kterou vytlačuje kapitalistická touha po zisku. Přesto lze říci, že se během Vánoc v lidech více probouzí pocit solidarity a promýšlení vhodného dárku pro naše nejbližší ideálně vede k tomu, že se zamýšlíme nad tím, jací jsou to lidé a co na nich máme rádi. Jak ovšem víme, na počátku byly Vánoce o oslavách narození Ježíše Krista a vzpomínkou na to, co vykonal pro lidstvo. Bylo to ale skutečně tak?
Je třeba říci, že prosincové oslavy, které máme po staletí spojené s oslavami narození Ježíše Krista, existovaly již v rámci pohanských kultů, germánských a keltských, jakožto oslavy zimní rovnodennosti a vítání slunce, protože koncem prosince dochází k prodlužování dne. Stejně tak byly touto dobou slaveny římské Saturnálie, které připadaly na 25. prosince a byly obdobou oslav zimní rovnodennosti. Oblíbenost těchto svátků mezi pohany a odmítání se jich vzdát, vedlo křesťanskou církev k propojení oslav narození Krista a oslav zimní rovnodennosti v jeden, což nebylo příliš problematické, neboť v evangeliích není zmínka o přesném datu narození Ježíše. Církev tedy ve 4. století zachovala datum oslav Saturnálií, změnila však jejich význam.
Datum není to jediné, co bylo zachováno z původních pohanských svátků. Církev převzala také prvky zdobení stromu, zapalování svíček, hostiny, setkávání s rodinou a přáteli a také dávání dárků. Není s podivem, že některé křesťanské skupiny (např. jehovisté) odmítají slavit Vánoce právě proto, že příliš zachovávají pohanské zvyky. To také bylo důvodem, proč se v 17. století v Anglii díky Puritánům Vánoce zakázaly a téměř všechny středověké koledy upadly v zapomnění.
Kdo je Santa Claus?
Santa Claus, který nosí dárky v Americe, má zřejmě základ ve skutečně žijící osobě, kterou byl biskup Svatý Mikuláš ze 4. století. Svatý Mikuláš začal být populárnější díky knize Zlatá legenda, kterou napsal v roce 1275 italský učenec Jacopone da Voragine a v níž autor podává výčet mnoha světců, jejich životů a jejich významu. Podle legendy, předtím, než se stal Mikuláš biskupem, byl bohatým mužem, který si povšiml, že jeho soused přišel nedopatřením o všechny peníze a neměl jak provdat své dcery, neboť nemohl zaplatit věno potenciálním nápadníkům. Mikuláš nemohl nečinně přihlížet a inkognito vhodil do okna měšec se zlaťáky. To udělal celkem třikrát, protože zkrachovalý soused měl tři dcery. Svatý Mikuláš a později Santa Claus je tedy již na počátku představen jako někdo, kdo dává dary.
Druhý příběh o Svatém Mikuláši zase poukazuje na jeho povahu ochranitele dětí. Během hladomoru jeden hostinský ukradne tři děti, rozporcuje a chce podávat jako večeři svým hostům. Svatý Mikuláš to však zarazí, zázrakem děti oživí a vrátí je domů.
V 11. století, kdy byli lidé posedlí relikviemi a ostatky svatých, byly ostatky svatého Mikuláše ukradeny z území dnešního Turecka a přepraveny do města Bari v Itálii. Byla zde postavena Bazilika Svatého Mikuláše, která stojí dodnes a stále se pod ní jeho ostatky nacházejí. O století později vládu nad městem převzala německá rodina a jméno Saint Nicholas proměnila na více německé Santa Claus. Toto jméno se nakonec ujalo pro fiktivní postavu obtloustlého chlapíka s bílým plnovousem, v červeno-bílém pyžamu, jak jej známe dnes. V našem prostředí si zpřítomňujeme svatého Mikuláše 6. prosince a oproti americké variantě si v našich představách a tradicích zachovává oděv, který odpovídá jeho pozici biskupa.
Zdroj obrázku: The Pagan Origins of Christmas: Saturnalia, Yule, and Other Pre-Christian Traditions | History Cooperative
