MEUS – „cože do tý Francie jedeš dělat?”
Pokud jste někdy viděli film odehrávající se v prostředí americké střední školy, slovní spojení Model UN Vám jistě není cizí… Model United Nations je akce, na které si děti hrají na politiky v rámci simulace, která znázorňuje zasedání Společenství spojených národů. Každému z účastníků je přidělena nějaká země, jejíž zájmy po několik následujících dní bude reprezentovat. Na tuto konferenci se studenti připravují v rámci seminářů debaty. Já na takových filmech vyrostla a není divu, že když od katedry přišla nabídka účastnit se konference MEUS 2023 – Model European Union ve Štrasburku, neváhala jsem a hned pop příležitosti skočila.
Před odjezdem bylo třeba vyplnit přihlášku, která byla zároveň motivačním dopisem a čekat, zda zrovna mě na simulaci vyberou, potom sbalit kufry, připravit auto a vyrazit. S ostatními účastníky jsme absolvovali také několik on-line schůzek a webinářů v rámci přípravy, především jsme pak sepsali „position papers“, které byly rešerší k zákonům, které jsme později schvalovali v Evropském parlamentu.
Cesta za žabožrouty
Spoje z Plzně do Štrasburku jsou všelijaké… Flixbus sice nabízí nějaké možnosti, většinou jsou to ale noční autobusy s přestupem v Norimberku. Vlakem se dá do Štrasburku také dostat, přestupů však bude ještě více a cesta zabere okolo deseti hodin. Letenky jsou drahé – lety nízkonákladových společností jsou omezené, hlavně proto, že Štrasburk navštěvují poslanci a politici, a ti si přeci mohou dovolit větší komfort. My politologii zatím teprve studujeme a tak jsme se rozhodli se spolužáky ze ZČU, že se vypravíme autem. Pro vjezd do Štrasburku je třeba koupě ekologického povolení, které má zaslat francouzské ministerstvo poštou, to bohužel dorazilo až měsíc po návratu do Plzně, díky bohu stačí vytištěná verze, která přijde druhý den do e-mailu. Cesta po německé autobahn byla naprosto bezproblémová do momentu, kdy mi navigace přepočítala trasu, čehož jsem si samozřejmě nevšimla a vedla mě po francouzské dálnici. Z plánovaných pěti a půl hodin trasy tak bylo najednou osm. Proto radím, pokud máte možnost, vyhněte se francouzským dálnicím. Pětkrát se mi povedlo špatně odbočit a když jsme dojeli k celní stanici a já už se psychicky připravila na to použít oslovení „Bonjour, monsieur” a tipovat co za číslovku mi tak poví při výběru cla, čekal na mě automat.
Měla jsem za to, že jedu na výlet do Štrasburku, projdu si vánoční trhy a možná se také trochu prakticky vzdělám v tom, co studuji. To, jakou průpravou tato zkušenost bude, jsem nečekala ani v nejmenším. Za celých pět dní jsem naspala zhruba 20 hodin a musím podotknout, že tohle opravdu není pro slabé povahy či lidi, kterým nedělají dobře velké skupiny. V podstatě bez přestávky jsme byli v obklopení dalších 150 účastníků a pohyb v parlamentu byl velmi omezený. V jednacích místnostech jsme nesměli ani pít, museli jsme dodržovat dress code a s jídlem to bylo najednou úplně jinak. Francouzi totiž nejsou zvyklí snídat, takže nás ráno na recepci čekal croissant a kávu jsme si mohli koupit někde cestou – teoreticky. Prakticky jsme po ránu ve skupině hnali, abychom stihli tramvaj, ženy povinně v podpatcích, abychom následně stihli security kontrolu při vstupu do parlamentu. Jakmile jsme si v 8:00 pověsili kabáty, začalo jednání v jedné z oválných místností.
Jak to celé probíhalo?
Těchto konferencí se v průběhu roku koná opravdu mnoho po celé Evropě, a tak většina účastníků měla již nějakou konferenci za sebou. To, že jsme se přihlásili na nejintenzivnější konferenci za celý rok, jsme však netušili. Já a moji dva spolužáci z vyššího ročníku jsme na tom byli poněkud podobně. Přijeli jsme pozorovat, jak co funguje a takzvaně si to celé „osahat“.
Každé ráno jsme tedy zasedli do oválné místnosti – rozděleni na dvě skupiny – ministry a členy parlamentu. V každé skupině bylo přibližně 70 lidí + organizační tým. V boxech naproti nám seděli interpreti a celá konference se překládala do devíti jazyků, včetně češtiny. Naproti nám, členům parlamentu, zasedli Madam President a Mr. Vice-President. Ti řídili chod celé konference a moderovali dění. Díky této zkušenosti mám nyní představu o tom, jak funguje dění v Evropském parlamentu v praxi. Během tří dnů jsme měli upravit a schválit zákony, které jsou aktuálně probírány skutečnými politiky. Jednalo se o zákon ochraňující především novináře před uměle vykonstruovanými případy s cílem je umlčet a problematikou „Net Zero” – tedy jak by měla Evropa postupovat dále v otázce udržitelných energií a jaderné problematiky. Když byla směrnice schválena u europoslanců, musela ještě projít schválením u ministrů. Celý proces byl tedy vcelku obsáhlý a náročný, každý den jsme v parlamentu trávili okolo dvanácti hodin. Tuto zkušenost bych opravdu doporučila každému studentovi mezinárodních vztahů či politologie, avšak nejen těm. Na akci bylo také mnoho právníků, studentů žurnalistiky a interpretů. MEU je skvělá příležitost zkusit si práci, která nás čeká po dokončení studia, nanečisto. Tímto také mnohokrát děkuji Fakultě filozofické, která mne a několik dalších studentů vyslala vstříc novým zkušenostem.
Zajímavosti o Štrasburku:
Štrasburk je nádherné město. Překvapí Vás dozajista „alsasština“, kterou místní mluví. Jedná se o mix francouzského a německého jazyka a je mu rozumnět pouze v případě, že ovládáte oba výše zmíněné jazyky. Vřele doporučuji plavbu po řece Ill, na které jsem se dozvěděla mnoho o historii města i celého regionu.
