V dalekém roce 2018 se nás na úvodní přednášce ze sociologie vyučující zeptala: „Vážení studenti, myslíte si, že všichni lidé jsou sociologové, pokud se zajímají o společnost?“. Mnoho studentů a studentek odpovědělo. že samozřejmě ne, protože je nutné mít sociologické vzdělání, abychom se mohli nazývat sociologem. Někteří řekli, že asi ano — sociology mohou být všichni, kdo se zajímají o společenské procesy a společnost obecně. Paní profesorka se jen usmála a řekla, že na konci studia k tomuto pochopení dojdeme sami. A tak jsem se po mnoha letech studia sociologické vědy a poslední etapě získávání titulu magistra oboru sociologie rozhodla na tuto otázku odpovědět. Věřím, že pokud na ni odpovím, tak ve výsledku úspěšně složím státní zkoušku 😄.
Jestli mi dovolíte, tak bych začala článek statistickými údaji. Podle European Societies bylo v roce 2014 v Evropě přibližně 282 000 osob se sociologickým vzděláním. Z tohoto počtu asi 27 000 vyučuje na univerzitách a ostatní pracují jako výzkumníci, zaměstnanci ve státním nebo soukromém sektoru, anebo působí v jiných oblastech. Vzhledem k tomu, že nyní je rok 2025, tento počet nepochybně vzrostl. Když mám popsat svou zkušenost s výběrem oboru sociologie, začalo to tím, že jsem původně plánovala studovat politologii 😅. Během přijímacího řízení moje maminka ovlivnila mé rozhodnutí. Moje maminka si promluvila s děkankou fakulty a ta jí vysvětlila, že sociologie je mnohem širší obor, kde se studující mohou věnovat i politologii a zároveň získat širší pohled na svět. A měla pravdu — sociologie je více abstraktní a propojuje teoretické poznatky různých vědeckých oblastí, například filozofie, politologie, psychologie, ekonomie. Opravdu, v prvním ročníku jsem si nebyla úplně jistá svým výběrem, ale dnes mohu říct, že rozhodnutí studovat sociologii nelituji.
Zajímavé je to, že když August Comte v roce 1824 zavedl termín „sociologie“ a na počátku 20. století vědci z Německa a Francie začali rozvíjet sociologický směr, ve skutečnosti nikdo z nich neměl sociologické vzdělání. Proto v polovině 19. století a na počátku 20. století odpověď, že sociolog by měl mít sociologické vzdělání, rozhodně nebyla úspěšnou.
Aby se studující sociologie seznámili s vybraným oborem, obvykle se jim na začátku prvního ročníku doporučuje přečíst knihu Charlese Wrighta Millse Socilogická imarginace. Mills ve své práci upozorňuje na význam schopnosti spojovat individuální zkušenosti se širšími společenskými strukturami. Bez této schopnosti, uvádí autor, riskujeme chápání problémů pouze jako osobní selhání, a ne jako důsledek širších sociálních procesů. Například, pokud někdo ztratí práci, místo aby to vnímal pouze jako osobní neúspěch, sociologická imaginace navrhuje pochopit tuto situaci jako důsledek globálních změn na trhu práce. To znamená, že sociolog má širší pohled na události, které se dějí ve společnosti, a bude hledat problém nejen na mikroúrovni, ale i na makroúrovni.
Současný britský sociolog Anthony Giddens klade důraz na to, že sociologie jako věda poskytuje systematický přístup k studiu společnosti. Podle vědce, sociologie zpochybňuje to, co považujeme za samozřejmé, a odhaluje skryté struktury a procesy, které formují každodenní život.
Rakouský sociolog Peter Berger zdůrazní, že sociologické myšlení je formou vědeckého poznání, které je zaměřeno na to, aby za věcmi, které považujeme za samozřejmé, odhalilo jejich skryté společenské struktury. Z tohoto pohledu sociologie záměrně komplikuje na první pohled jednoduché jevy společenského života, aby mohla detailně analyzovat a odhalit celkový obraz co se děje, a navrhnout strategie pro vyřešení problému nebo zlepšení situace.
Klíčové je, že sociolog má soubor nástrojů k tomu, aby studoval a popsal společenské procesy a jevy. Hlavním rozdílem mezi „zainteresovaným“ a sociologem je použitý vědeckých metod: empirický výzkum, statistická analýza, komparativní metoda a teoretická reflexe, která obsahuje důležitý aspekt sociologického poznání.
Na závěr mohu říci, že být sociologem neznamená pouze zajímat se o společnost, ale především používat vědecké nástroje k jejímu systematickému studiu. Být sociologem je náročná práce, protože je třeba nahlížet na individuální události v našem životě z širší perspektivy a přesvědčovat běžné lidi („Podívejte, mám výsledky průzkumu!“), že ve svém problému nejsou sami — že podobných případů jsou tisíce a příčinou není osobní selhání, ale například velká ekonomická krize nebo jiný širší společenský jev. Právě v tom spočívá hodnota a smysl sociologického myšlení — a já jsem ráda, že jsem si tuto cestu vybrala.
Zdroje:
- Agodi, Maria Carmela, Annandale, Ellen, Baptista, Luís and Cipriani, Roberto. Report on National Sociological Associations in Europe. European Societies. 2015, vol. 17, no. 3, pp. 281–300. DOI: https://doi.org/10.1080/14616696.2015.1063199
- BERGER, Peter L. Invitation to Sociology: A Humanistic Perspective. New York: Anchor Books, 1963. 191 s. ISBN 978-0-385-01424-9.
- Giddens, Sociology (5th edition, 2006, Polity Press) ISBN 978-0-7456-3378-4
- MILLS, Charles Wright. The Sociological Imagination. New York: Oxford University Press, 1959. 256 s. ISBN 978-0-19-513373-8.
Obrázek vytvořen pomocí aplikace Canva 🌸
