Ulicí s názvem Podskalská se rychlým krokem blížím k nenápadným Zítkovým sadům. Je zrovna po dešti a tak je vzduch lehký a sluníčko trochu ostýchavé. Pospíchám, protože chci svůj obhlídkový průzkum stihnout ještě před setměním. Venku je pár lidí na procházce se psem, přesto je tu, alespoň na centrum Prahy, klid. Zahnu doprava a konečně na mě vykoukne bělavý klášter. Nikdy jsem ho takhle zblízka neviděla. Vzletné špičky jako by se snažily zlatými hroty dotknout nebe.
Hledám přístupovou cestu k objektu mého zájmu, kterým ale klášter kupodivu není, přesto, že zde hraje svou roli. Na levé straně konečně vykoukne první část skleněné kostky levitující až přízračně ve vzduchu. Skleněná okna odráží modré nebe a mraky, stejně tak holé stromy, které se brzy z jara ještě nestačily obalit listím. Vzpomínám si při tom pohledu na připomínku z přednášky o památkové péči o zakrytí moderní architektury stromy tak, aby nepůsobila rušivě oproti architektuře minulosti. Všimnout si toho lze třeba u pohledu ze zahrad na Černínský palác směrem k jeho funkcionalistické dostavbě. Byl to záměr i tady?
—
Kolem projíždí maminka na kole a povzbuzuje svou dceru k výjezdu do kopečka. I já svědomitě šlapu nahoru a div si nezlomím krk, jak se snažím nakoukat každý detail komplexu nade mnou. Sklo, nazlátlé svislé rozdělení oken i černý spodek samotných kostek, jakoby je nutily vznášet se ve vzduchu. Marně se snažím hledat náznak, který by táhl ocelobetonovou konstrukci k zemi. Působí stejně lehce, jako vzletné dvojvěží vedlejšího kláštera.
Po pravé straně vidím tunel se schodištěm. Cítím se jako průzkumník nějaké speciální jednotky. Možná na místo už ale vcházím s jistým očekáváním. V okolí totiž prochází lidé s lhostejností, s jakou jdete už po páté tento den venčit svého čtyřnohého miláčka.
—
Obhlížím známky chátrajícího stavu, který do budov vtiskl jistou sklíčenost. Jediné, co smutnou atmosféru trochu tlumí, je zeleň parku, nad kterým se budovy vznášejí. Vedle krásně udržované historické stavby v sousedství se kostky opravdu nemají moc čím chlubit. Přesto vnáší do prostředí výrazný otisk. Následující citace z knihy Karel Prager od Radomíry Sedlákové mě už při prvním přečtení chytila za duši. Musím říct, že více než přesně vystihuje atmosféru tohoto specifického místa.
„Opět byla použita ojedinělá konstrukce: vyložení kovových nosníků na šest metrů vzbuzuje pocit, že jednotlivé pavilony levitují nad klášterní zahradou, aby nerušily meditujícího.“
—
Nebo spíše tvořícího? Emauzské kostky vedle Kláštera na Slovanech postavil poválečný architekt Karel Prager pro Sdružení projektových ateliérů a Baucentrum (Československé středisko výstavby a architektury). Později se sem nastěhoval i Pragerův architektonický ateliér Gama přičemž architektům slouží areál dodnes. Nyní v něm sídlí kulturní instituce CAMP (Centrum architektury a městského plánování) a IPR (Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy), takže pěkná líheň ve jménu architektury každým coulem. Dva významné architektonické instituty sídlící ve významných pavilonech, které se nachází v havarijním stavu. Ostudné, že?
Záměr na rekonstrukci byl přitom schválen již roku 2022 a s obnovou se mělo začít v roce 2024. Od roku 2018 existuje projekt, který pokračuje v původním návrhu Karla Pragera z 60. let a plánuje areál zpřístupnit veřejnosti. Do roku 2022 návrh doplnily odborné studie, jejichž základem byla snaha zamezit potenciálně invazivním zásahům do samotné stavby.
—
Je březen a já zamyšleně sleduji kostky před sebou a západ slunce odrážející se v jejich oknech. Čerpám z místa klid. Krásu Emauzského kláštera ocení opravdu každý, ale génia schované poválečné architektury? Přesto, že jsem v Praze žila a klášter nikdy nepřehlédla, kostky jakoby se vynořily v mém zorném poli až ve chvíli, kdy jsem o ně projevila zájem. Ten ve mně probudila zpráva ze začátku roku 2025. V e-mailové schránce mi přistál #52 Design filtr od Evy Slunečkové s výzvou k boji proti pasivitě.
„Aby něco nového vzniklo, musí zároveň něco zaniknout. Kdy ale stojí za to se za minulost postavit a zachovat ji pro budoucnost? Dnes trochu zvážníme. V posledních měsících se totiž v ohrožení ocitlo několik hodnotných projektů, za které bych ráda zabojovala.“ píše hned ze začátku svého newsletteru o designu Eva Slunečková.
Stavby, kolem kterých žijeme a kterým hrozí demolice, se totiž rozhodně nezachraňují samy. Stojí za nimi lidé, kteří o nich často spoustu vědí a i ti občas potřebují pomoct od široké veřejnosti. Tentokrát se jednalo právě o budoucnosti chátrajícího areálu, který jsem Vám nyní představila a jehož projekt rada města do rozpočtu pro rok 2025 nezařadila. To byla jak pro kostky, tak pro instituce sídlící v nich rána, která se neobešla bez odezvy. Na začátku ledna tak vznikla petice za Záchranu kostek.
—
„Praha nesmí přijít o další unikátní stavbu poválečné architektury a o jedinečné místo, kde se Pražané vzdělávají, diskutují, relaxují a setkávají se — proto je třeba areál co nejdříve zrekonstruovat…. Rekonstrukce Pragerových kostek by se tak mohla stát vhodným příkladem, jak přistupovat k poválečné architektuře: nabízí příležitost neuchýlit se k demolici, ale naopak za použití současných technologií přiblížit objekt současným požadavkům a zároveň zachovat jeho původní nadčasový koncept.” citace z Petice na Záchranu kostek.
Nebojte, nejsem tu abych Vás napínala! Výsledek boje už nám je totiž znám. Areál se snad opravdu stane skvělým příkladem, že lidé se zájmem o kulturu kolem sebe mohou něco změnit. Podle porálu Petice.com, na kterém byla petice uveřejněna nasbírala 3 868 podpisů. Její požadavky byly projednány na zastupitelstvu, které následně ocenilo architektonickou hodnotu stavby a stanovilo konkrétní kroky k její záchraně. Vedení zároveň přislíbilo, že bude hledat co nejefektivnější cestu k rekonstrukci, která doufejme, započne ještě letos.
„Není to 100% ideál, peníze se do rozpočtu ještě nezařadily, ale zastupitelstvo dalo vedení města úkol, aby do konce dubna podniklo další kroky – a začít se má ještě v roce 2025. Je to hlavně velký úspěch všech lidí, kterým to nebylo jedno – těch, kdo dali dohromady petici, kdo ji podepsali, kdo přišli na zastupitelstvo Kostky podpořit. Bez zájmu a nasazení veřejnosti by takové usnesení neprošlo,“ píše na svém instagramovém účtu Kristýna Drápalová, opoziční zastupitelka za hnutí Praha Sobě.
Ačkoliv jdu tak trochu s křížkem po funuse, doufám, že článek Vás namotivuje ohlédnout se, až příště kolem kláštera půjdete. Zajděte si do přiléhající zahrady, když budete hledat klid, a nebo třeba přijďte podpořit instituce, které areál využívají a návštivte nějakou jejich akci. Zjišťujte si informace o místech kolem sebe, ať můžeme včas zabránit tomu, když nás o ně bude chtít někdo připravit, může se to stát i tam, kam třeba denně chodíte na procházky.
ZDROJE
- Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domů s ateliéry / Peter Fabo, Michaela Janečková, Irena Lehkoživová, Eva Novotná
- Karel Prager / Radomíra Sedláková
- Pragerovy kostky budou opraveny. Rekonstrukce by měla začít letos. / redakce Czechdesign
- Město opraví Pragerovy kostky v Emauzském areálu a vytvoří nový park v centru Prahy / CAMP, Michaela Hečková
- Newsletter #52 Design filtr / Eva Slunečková (K ODBĚRU ZDE)
- Fotky – vlastní dokumentace
