V květnu proběhla dvě promítání Studentského filmového klubu, kterými se završila série filmů věnujících se tématu vztahů a intimity.
Na začátku měsíce se promítal snímek Zrcadla ve tmě, po němž následovala debata s režisérem Šimonem Holým, a celou sérii uzavřela na konci května režisérka Tereza Vejvodová se svými dvěma krátkými filmy Roselyne a Vymezení.
Nová česká intimita
Šimon Holý i Tereza Vejvodová vystudovali režii na pražské FAMU a oba jsou součástí směru Nová česká intimita, který je uvozen třemi texty. První z textů už je blíže popsán v článku z promítání s Tomaszem Wińskim. Šimon Holý ve svém textu Tady a teď vyjadřuje zklamání nad současným stavem české kinematografie a nedostatečným zájmem o české filmy s uměleckými ambicemi, a to na domácím i zahraničním trhu. Táže se, zda diváci vůbec takové filmy chtějí. Sám věří, že ano, a spekuluje o různých faktorech, které zapříčiňují to, že se takovým filmům příliš nedaří. Celkově se text snaží upozornit na problémy české kinematografie a diskutovat o možnostech změny v českém uměleckém filmu.
Text Terezy Vejvodové nazvaný Odvaha k zranitelnosti hovoří o potřebě komunikace a otevřeného vyjadřování emocí v českém filmu. Dále také upozorňuje na nedostatek kritického a intimního pohledu na současnost v českém filmu, který se bohužel těmto tématům často vyhýbá. Autorka kritizuje finanční systém a monopol návratnosti investic, který omezuje tvůrčí svobodu a možnost experimentovat s novými přístupy ve filmu. Tereza Vejvodová v závěru české kinematografické prostředí vyzývá k přehodnocení priorit a poskytnutí větší podpory novým a inovativním filmovým projektům.
Zrcadla ve tmě
Snímek Zrcadla ve tmě z roku 2021 je jedním z nejvýznamnějších počinů Šimona Holého. Obsah filmu je postaven na reálném základu, kterým je vědci sestavený dotazník s 36 otázkami, jejichž zodpovězením si člověk snadno vybuduje blízkost ke komunikačnímu protějšku. Dotazník však vlivem nepřesného parafrázování získal pověst otázek díky, kterým se do sebe dva lidé mohou zamilovat. Film se tak skládá z odpovídání páru na otázky prokládané tanečními cvičeními hlavní protagonistky. Snímek zachycuje strach z průměrnosti, který prožívá tanečnice Marie, a také její snahu se s ním vypořádat. To vše na pozadí nejistoty v mezilidských vztazích – rodinných i milostných. Při pokusu zachránit milostný vztah pomocí dotazníku se Marie střetává i s jinými otázkami svého života. Má cenu pokračovat v taneční kariéře? Přestane jí matka mluvit do života? Zbaví se strachu z průměrnosti? A stojí její vztah vůbec za záchranu?
Po promítání následovala debata s režisérem. Hovořilo se průměrnosti a emocích ve filmu zobrazených. Šimon Holý také vyprávěl o způsobu natáčení určitých scén, zejména těch tanečních a o části filmu, kde je Marie sama v pokoji, což nám nabízí pohled do její rozkolísané psychiky. Na závěr informoval o svých dalších projektech, mezi které patří Thinking David a Chica Checa.
Roselyne + Vymezení
Oba promítané krátké filmy Terezy Vejvodové spojuje propojení filmového umění a tanečních prvků. Roselyne je audiovizuální básní zobrazující vnitřní život ženy, která zapomněla žít svůj život. Celý život se definovala podle ostatních a nyní pomalu dochází k sebenalezení. Autorkou, choreografkou a ženou v hlavní roli je Cécile Da Costa, která promluvami a pohyby zhmotňuje rozpor mezi vlastním názorem a skutečným chováním.
Snímek Vymezení je o mladé ženě, která v rušném městě hledá nový byt. Film ukazuje hledání vlastní identity v anonymních městských prostorách. Podle režisérky „prostor, kterým jsme obklopeni, vytváří neustálý dialog s naší vlastní identitou.“ Ve filmu je kladen důraz na souhru zvuku a pohybu a zaměřuje se na vyjadřování pomocí tance oproti klasickému dialogu.
Tereza Vejvodová si vyslechla názory publika na oba filmy a reagovala na otázky, které se týkaly například volby specifických záběrů, vyobrazení hledání sebe sama pomocí komunikace s prostorem či jejího tvůrčího procesu a kombinování tance a filmu. U obecenstva našla velké porozumění a souhlas s tím, že ne vše se dá vyjádřit slovy nebo do detailu naplánovat. Někdy je potřeba věci nechat působit a vcítit se do nich.
