Zvířata, podobně jako celá příroda, byla ve středověku vnímána symbolicky. Bohem stvoření tvorové v sobě nesli význam, který je zapotřebí dekódovat a tím porozumět Božímu plánu. S tímto úkolem učenci uspořádávali vědění o zvířectvu do tzv. bestiářů, včetně ilustrací, popisu fyzického vzhledu a chování zvířete. Většinou právě v chování tvorů středověký člověk objevoval morální apel nebo v něm viděl zosobnění samotného ďábla nebo Ježíše Krista. Jedním z nejstarších, jakýmsi „vzorovým bestiářem“, byl spis Physiologus přibližně z 3. století. Největší…
