Nad ospalou vískou zahřměl blesk. Jeho bílé tělo proťalo temná nebesa, která již dávno spala. Šlo o odlehlou končinu, kde obloha chodila spát s vlky. Vše zde bylo obrácené – vlci vyli přes den na slunce a vyhřívali se pod měsícem. Mouchy létaly dozadu a vyhledávaly mucholapky, slunce vycházelo na západě a zapadalo na východě. Ryby se dusily ve vodě a ptáci plavali pod vodou. Příroda zde žila naprosto jiným životem než kdekoliv jinde. Šlo o…
Na kraji starého útesu seděl muž snad ještě starší než kámen sám a hleděl do divokých mořských vln, které se o skaliska rozbíjely jako sny mladých lidí o dospělost. Bylo to tvrdé posezení. Hornatý povrch jej škrábal do kůže jako zrada od přítele. V ruce svíral kus zežloutlého papíru, jehož krása zmizela před mnoha roky podobně, jako mužovy vlasy. Jeho hlavu zdobily jen stařecké skvrny, vrásky a větrem sklopené uši. Krása není věčná, bohužel. Trvá jen krátce, pak zvadne a zmizí.…