V září letošního akademického roku jsem dostal možnost se studenty a studentkami historie vyrazit na krátkodobý Erasmus na partnerskou Prešovskou univerzitu. Z mých poslední článků by šlo vyvodit, že jsem cestování už za letošní rok zažil docela hodně, ale opět jsem si řekl: „No tak proč ne?“ Zatím jsem byl jen na západě, tedy možná nastal čas se podívat i k našim východnějším sousedům.
A tak jsme sbalili kufry, se slzou v očích zjistili, že letenky do Košic jsou již vyprodané, koupili lístky na autobus a vyrazili na cestu. V rámci BIPu (Blended Intensive Programme) jsme se od 21. do 25. 10. zúčastnili workshopu na téma „Etnická a náboženská různorodost regionů a měst v minulosti a dnes“. Když jsem název tématu zjistil, trošku mě zarazilo, neboť mi na katedře bylo řečeno, že si mám připravit „něco na náboženství“ a já tak vyrazil do Prešova s přednáškou o misionářích na Okinawě, zatímco ostatní měli připravené přednášky (překvapivě) na české a slovenské regiony. Ale což. Nakonec jsme byli úspěšní všichni.
Workshopů se zúčastnili studující naší Katedry historických věd, ale přítomni byli i kolegové a kolegyně z Univerzity Palackého v Olomouci, stejně jako ti z Jagellonské univerzity v Krakově. Počty doplnili studující z Filozofické fakulty v Prešově.
Musím říct (a troufnu si říci, že nemluvím jen za sebe, neboť jsme se na tom během závěrečného vyhodnocení programu všichni shodli), že nikdo z nás nečekal, jak intenzivní Blended Intensive Programme vůbec bude. V pondělí, úterý a ve čtvrtek byl harmonogram rozdělen do dvou bloků, kde se první skládal z přednášek na různorodá témata v různých jazycích (přednášejícím byla ponechána možnost odpřednášet příspěvky v mateřských jazycích) a druhý z různých návštěv a exkurzí. Specificky uchopena byla pouze středa, kdy nás hostující univerzita vzala na výlet na Spiš, po kterém opět následovala série exkurzí. V pátek byl finální workshop, na kterém byl celý program zrekapitulován.
Za týden jsme tak navštívili řeckokatolický, římskokatolický a evangelický kostel, synagogu, katakomby, katedrálu, klášter minoritů, několik chrámů, čtyři muzea, biskupskou rezidenci, biskupskou zahradu a dva archivy. Podívali jsme se i do Košic a Levoče a v rámci individuálního programu (tedy během těch pár minut, co nám zbyl čas) i do nějakých obchodních center. Během BIPu zaznělo celkem 14 přednášek, kde tři byly v režii přímo našich studujících, a to konkrétně přednáška „Santiniho věřící Plzeňsko“, která nás provedla vývojem klášterů na Plzeňsku od středověku až po 20. století, „Čarodějnice a magie v západní Evropě“, která zase všechny seznámila s čarodějnickými procesy a s nimi souvisejícími perzekucemi v Anglii, Skotsku, Francii a zemích Beneluxu, no a pak můj skromný příspěvek na téma „Činnost francouzské Společnosti pro zahraniční misie v Japonsku v 19. století“. Zajímavé příspěvky si připravili i studující z Ústí a z Prešova, kteří nás seznámili se zajímavostmi ze svých regionů, a samozřejmě i kolegové a kolegyně z Polska, u kterých jsme se alespoň trošku snažili předstírat, že jim rozumíme.
Vedle skvělého zajištění prostorů fakulty a perfektní organizace BIPu (byť jsme v některých kostelech již bojovali se spánkem a ve vzpomínkách se nám všechny míchají dohromady) lze vychválit i místní kuchyni. Na talíři se mi přes celý týden sešlo několik druhů halušek, langošů, tataráků, ale i pizz a těstovin. Opomenout nelze ani pohostinnost místního pedagogického sboru, který nás natolik nadzásobil knihami, že jsme při cestě na zpáteční autobus měli co dělat, aby nám nerupla ramena (jak u cestovních tašek, tak ta fyzická). Možná to však bylo způsobeno i několika litry borovičky, kterou každý z nás bral domů coby univerzální suvenýr.
Cestu na Slovensko jsme si velmi užili, jsme rádi, že se nám podařilo na chvíli okusit život na sesterské univerzitě a že jsme mohli nahlédnout pod pokličku toho, co studují naši „bratia a sestry“. Jednu docentku se nám podařilo přesvědčit k vycestování do Plzně, stejně jako to zvažují dvě doktorandky, které pomáhaly celý BIP organizovat.
Tak uvidíme. Třeba z toho bude nějaká pěkná spolupráce, která pro slovenskou stranu skončí taškami přeplněnými pivem a hlavami plnými Plzně (zde myslím město).
Nech sa páčí!
