Charta 77 – Ideový prazáklad sametové revoluce

V pátek 17. listopadu si budeme připomínat 34. výročí sametové revoluce. Budeme si připomínat změny, na jejichž počátku stála, a hodnoty, ze kterých vzešla. Události 17. listopadu jsou výsledkem postupného a několikaletého rozkladu tlejícího režimu a tento postupný rozpad mělo na svědomí několik možných aspektů. Vnímáme však, že především volání po morální obnově bylo jedním z nejhlasitějších. V tomto směru stála na počátku Charta 77,  zejména hlas Václava Havla a filosofie Jana Patočky, který za demokratické hodnoty položil svůj život a jejich vítězství se bohužel nedožil. 

Václav Havel ve své eseji Moc bezmocných (1978) mimo jiné ukazuje, jak funguje komunistický režim, jak ovládá společnost a jak jej společnost utvrzuje svým způsobem života, který má ovšem od něj předepsaný. Uvádí příklad zelináře, který do své výlohy vystaví mezi zeleninu také nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Nad sdělením se v podstatě nepozastavuje, nevystavuje ho proto, že by to bylo jeho vlastní niterné přesvědčení, ale prostě proto, že podobná prohlášení má ve své výloze kdekdo a prostě se to tak dělá má. Zaručuje si tím relativně spokojený život v souladu s tím, co je předepsáno. Vystavení tohoto nápisu však ve své podstatě podle Havla znamená: „Bojím se, proto jsem bezvýhradně poslušný.“ Komunistický režim vybudoval komplikované mocenské mechanismy a pokud by se jednou zelinář rozhodl, že nápisu nevěří a že nevyjadřuje to, co si sám myslí, podlehl by represím, které by mohly narušit klidný život jemu a v budoucnosti i jeho dětem.  

To, co zde Havel kritizuje, je využívání strachu jakožto nástroje poslušnosti a zúžení či úplné umrtvení možnosti individuality. Kritizuje „život ve lži“ a bylo východiskem Charty 77 ukazovat důležitost  „života v pravdě”, šlo o život individuální, uvědomělý, který s sebou přináší také uvědomění si vlastní odpovědnosti. Jinými slovy, cílem chartistů byla obnova morálních hodnot. Jak píše profesor Patočka, jde o navrácení niterného přesvědčení, bez nějž není morálka možná a bez ní není život autentický. „Morálka tu … není k tomu, aby společnost fungovala, nýbrž prostě proto, že člověk je člověkem.“ (O povinnosti bránit se proti bezpráví. In: Charta 77. Od morální k demokratické revoluci. s. 32.) 

Charta 77 přímo navazovala na rozbouřenou atmosféru kolem zatčení undergroundové rockové skupiny The Plastic People of the Universe (roku 1976) a ve svém prvním veřejném prohlášení se opřela o nenaplnění paktu přijatého na mezinárodní konferenci v Helsinkách (vstoupil v platnost v roce 1976), který měl zaručovat svobodu od strachu, právo na vzdělání, svobodu slova a šíření informací, svobodné umění, svobodu náboženského vyznání atd. Plastici podle Havla představovali právě to, co nazývá životem v pravdě – zpívali o tom, co chtěli, co žili, o svobodě a vlastní pravdě. Tím se stali symbolem svobody a jejich zatčení vedlo budoucí chartisty k pochopení nutnosti jednat. Tato situace byla šokující, neboť doposud existovala naděje, že po represivním období normalizace dojde k jisté míře rozvolnění. 

Po celou svou existenci bojovali signatáři Charty 77 proti nespravedlnosti. Udržovali kontakty se západem, kam posílali dokumenty, které měly osvětlovat situaci v Československu, především upozorňovat na porušování lidských práv a svobod. Snažili se také šířit informace u nás, aby se dostaly zprávy o bezpráví do povědomí široké veřejnosti. Signatáři a zejména střídající se mluvčí Charty byli neustále pronásledováni a zatýkáni, přesto však nepolevili ve svém úsilí o nastolení kroků vedoucích k demokracii. Chartisté věřili v základní demokratický princip, tj. občané se mohou podílet na kontrole politických věcí. Návrhem na vytvoření jakési paralelní struktury, která by dohlížela na humanizaci a mravní fungování oficiální politické moci, se zabývá například esej Václava Bendy Paralelní polis (1978). 

Přes deset let Charta 77 bojovala za občanská práva a demokratické principy a po 17. listopadu mohla pohotově reagovat na aktuální události, ke kterým byla ideovým prazákladem. Jak píše G. Skilling: „Demokratická revoluce na konci roku 1989 byla triumfálním ospravedlněním existence Charty 77.“ (Charta 77 – Pohled zvenčí. In: Charta 77. Od morální k demokratické revoluci. s. 185.)

Zdroj obrázku: Charta 77 byla zveřejněna před 40 lety. Podepsalo ji téměř 1900 lidí — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)