Úvod
Listopad, podzimní měsíc, kdy stromy shazují listí a příroda se obléká do nekonečných kombinací barev. Příhodnější měsíc pro celosvětový, mezinárodní den válečných veteránů pravděpodobně neexistuje. Připomínáme si jak konec První světové války (taktéž Velké války), tak válečné veterány, a to v jeden jediný den, kdy Velká válka skončila, konkrétně 11. 11. 1918 v 11 hodin.
Velká válka
Její kořeny lze hledat v Bosenském Sarajevu v Srbsku, 28. června 1914, kdy Gavrillo Princip zastřelil následovníka trůnu Františka Ferdinanda D’Este i s jeho manželkou Žofií. O měsíc později, tedy 28. července 1914, Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Vzhledem k uzavřeným aliancím před válkou byl do konfliktu následně vtažen téměř celý svět, včetně Asie a Afriky. Evropa byla do konfliktu vtažena téměř celá a to během několika týdnů. Jednalo se o soupeření Rakouska-Uherska, Německa, Osmanské říše a Bulharska (jmenovány jen ty nejhlavnější), proti Rusku, Spojenému království, Francii a později také Japonsku, Itálii a USA.
Masakr v zákopech
Velká válka představovala něco, co svět do té doby nezažil. Zbraně byly již poměrně vyspělé, hovoříme-li o puškách, dělech atd. Probíhající válka navíc nutila stále zdokonalovat veškerý válečný průmysl a tak lze na bojištích Velké války vysledovat jistý pokrok. Dobrým příkladem mohou být kulomety, bojový plyn, ponorky, tanky, poloautomatické pušky, první samopaly a další. Avšak boje, minimálně na západní frontě, se obvykle neposouvaly a nebylo zvláštním jevem, že některé jednotky trávily v zákopech měsíce až roky. Život v zákopech Velké války však představoval horor v podobě hnijících těl, které ožíraly krysy, zápachu, nekonečného bahna a vlhka, nedostatku munice a potravin, provizorních lazaretů, kde probíhalo ošetřování zraněných místy až amatérsky, a neustávající nepřátelské palby. Takový byl život v zákopech První světové války. Lze hovořit téměř o zázraku, že se někdo z tohoto konfliktu vrátil živý a se všemi končetinami.
Konec Velké války
Teror Velké války skončil 11. 11. 1918 v 11 hodin v železničním vagonu příměřím v Compiègne. Tím skončily 4 roky nevídaného teroru na všech frontách. Velká válka si vyžádala přibližně 20 milionů mrtvých a dalších 20 milionů zraněných. Mnoho vojáků, kteří se z Velké války vrátili domů, trpělo posttraumatickou poruchou, zdravotními potížemi nebo se zkrátka nedokázalo začlenit zpět do společnosti. Dobrým příkladem může být tzv. „Ztracená generace“. Jejími nejhlavnějšími představiteli byli např. Erich Maria Remarque nebo Ernst Hemingway. Netřeba představovat dílo Remarqua „Na Západní frontě klid“, které je zčásti autobiografické.
Den válečných veteránů
Den válečných veteránů se proto slaví souběžně s koncem 1. světové války 11. listopadu. Příhodnějšího dne pravděpodobně hledat nelze, protože který jiný den by mohl právem připomínat hrdiny, kteří bojovali za svou vlast a ve většině případů zaplatili cenu nejvyšší, často v nelidských podmínkách? A proč vlčí máky? Vlčí máky pokrývaly hroby padlých vojáků na západní frontě během 1. světové války a staly se tak symbolem válečných veteránů.
Závěr
Vzpomeňme si v listopadu na válečné veterány, ať už jakékoliv války. Nikdy nevíte, který váš rodinný příslušník se, ať už Velké války, nebo např. 2. světové války, zúčastnil. Pravděpodobnost je vcelku vysoká, obzvláště když v obou světových válkách byla zapojena celá naše rodná Evropa. Za malý příplatek si můžete v první polovině listopadu na hruď pyšně připnout vlčí mák i vy.
Zdroje
ANDRIESSEN, J. H., První světová válka v dokumentární fotografii, Praha 2017.
Den válečných veteránů. In: postbellum [online], [cit. 2023-11-07]. Dostupné z: https://www.postbellum.cz/co-delame/akce/den-valecnych-veteranu/.
Příběhy hrdinů. In: denveteranu [online], [cit. 2023-11-07]. Dostupné z: https://denveteranu.cz/pribehy/.
