Jak dobře znáte Plzeň? Asi už nespočítáte to, kolikrát jste si prošli náměstí a okolní uličky, ale zamysleli jste se někdy nad tím, jak to vypadá uvnitř jednotlivých bloků? Poslední roky se vnitrobloky staly poměrně vyhledávanými místy, kde vznikají kavárny, bary, cukrárny a podobně. Poskytují potřebný odpočinek od typického městského ruchu, spěchu a hluku. V létě navíc často nabídnou příjemný stín a chlad. Nejlépe budete znát vnitroblok mezi Filozofickou a Právnickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni (Sedláčkova 15), dvorek u budovy, kde sídlí studijní oddělení a děkanát (Sedláčkova 38). No a možná jste někdy zavítali i do budovy Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni ve Veleslavínově ulici. Všechna tři místa byla součástí už tradiční akce pojmenované Plzeňské dvorky, která proběhla druhou květnovou sobotu. Jejím cílem je poodkrývat taje plzeňských zákoutí, ke kterým se často vážou zajímavé příběhy. Víte třeba to, jaké legendy se vypráví o budově našeho děkanátu, který plzeňský dům je nejstarší, nebo který měšťanský dům je nejopředenější legendami? Nebudu vám toho moc prozrazovat, ať můžete akci příště navštívit „bez spoilerů“, ale posviťme si alespoň na námi nejnavštěvovanější dvorečky a na program, který si naši kolegové připravili.
Na obou lokalitách v Sedláčkově ulici představila Katedra archeologie FF ZČU nálezy z nově objevené studny či artefakty z výzkumů dlouhých mohyl. Návštěvníci si tak mohli detailně prohlédnout mnoho nálezů a poučit se o tom, čím vším se mohou archeologové zabývat. Tyto prezentace ale nebyly tím jediným zajímavým, co jste na dvorcích mohli vidět. Hlavním tématem Plzeňských dvorků je historie daných míst, která je mnohdy opravdu bohatá.
Věděli jste, že budova č. 15 v Sedláčkově ulici byla u zrodu katedry elektrotechnických nauk? V roce 1949 tuto stavbu využívalo ČVUT pro svou Vysokou školu strojní a elektrotechnickou, která se v 50. letech osamostatnila a vznikla tak samostatná vysoká škola. Roku 1960 pak byly založeny dvě fakulty – strojní a elektrotechnická. Na tuto tematiku navazuje i reliéf nad průjezdem, na kterém Otokar Walter vyobrazil čtyři postavy dumající nad jakýmsi elektrozařízením.
Situace v domě, kde sídlí FF ZČU, je trochu složitější. Toho jste si asi všimli, jestli jste tam někdy hledali učebnu. 🙂 Celá budova děkanátu je totiž složena z pěti jednopatrových domů, které dříve nepatřily mezi zrovna reprezentativní adresy. Ze Sedláčkovy ulice má dnešní stavba dva vstupy – jeden využívaný a druhý trvale uzavřený. Nad nepoužívaným vstupem si můžete povšimnout kartuše, která nese kovářský znak a podkovu, na vedlejších kamenech pak najdete rok 1629. Je tedy jasné, že zde měl dílnu plzeňský kovář, ke kterému se váže i zvláštní historka, kterou organizátoři Plzeňských dvorků popsali: „Chasník, který zde u kováře sloužil, každou sobotu před prací třikrát udeřil kladivem o holou kovadlinu, aby tak ukoval na celý týden „čerta“, který by jim jinak kazil práci.”. Dále se k místu váže i legenda vyprávějící o obrovském pokladu uschovaném v zatopeného sklepení během obléhání Plzně hrabětem z Mansfeldu, nebo o tajné chodbě vedoucí až k tajemnému místu daleko za Mží.
Pokud vás tajemství plzeňských dvorečků zaujala, tak se mrkněte na oficiální stránky akce, kde najdete ke každé adrese krátké povídání. Na objevování těchto zákoutí ale nemusíte čekat celý rok – mnoho jich je běžně přístupných. Jedním z největších překvapení byl pro návštěvníky Park Miroslava Horníčka, který se nachází pár kroků od Sadů Pětatřicátníků. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Nejspíš nejste sami, ale o to nadšenější budete, až ho najdete. Nachází se za Velkou synagogou a budovou Úřadu městského obvodu Plzeň 3. Zní to jako poměrně rušné místo, ale opak je pravdou. Park je oázou naprostého klidu, kde si ve stínu obrovských stromů můžete odpočinout od ruchu města. Jedinou nevýhodou je, že je otevřený dle otevírací doby městského úřadu, takže to není na žádné večerní posedávání. Pro vydechnutí během dne je však naprosto perfektní.
