Reportáže, Ze studentského života

Co ukrývala studna na univerzitním dvorku?

Když se před dvěma lety ZČU rozhodla, že zrevitalizuje povrch dvora ve vnitrobloku mezi právnickou a filozofickou fakultou, tak zřejmě vůbec netušila, že chvilku po zahájení stavebních prací zahájí i archeologický výzkum. Stavební firma za dohledu archeologů začala s odstraňováním starého povrchu, když najednou bagr narazil na pozůstatky zdí a dalších objektů. Reakce na narušení archeologické situace na sebe nenechala dlouho čekat – vše se totiž událo přímo pod okny naší katedry archeologie. 

V červenci 2020 tak začal záchranný terénní výzkum vedený Lenkou Starkovou, která dala možnost zúčastnit se exkavačních prací i studentům archeologie. Během prvního měsíce se nám povedlo odhalit základy původního obytného domu (relikty nádvorního zdiva), přidružených hospodářských staveb nebo vápennou jámu, fungující druhotně jako odpadní jímka pro kolekci keramických předmětů. Když se výzkum chýlil ke konci, srpnové slunce spálilo už všechna ramena na place a obdarovalo i ty nejsilnější z našich řad pořádným úžehem, došlo k objevu kamenného okruží studny. Právě tento objev byl obrovským překvapením, protože na žádných dostupných plánech nebyla studna zakreslena. Zároveň to také byl opravdu vzrušující nález, protože ve studnách a jímkách se běžně dochovají i (v archeologii velmi vzácně dochované) organické materiály v hojném množství. Trvale vlhké prostředí bez přístupu vzduchu umí skvěle “zakonzervovat” kůži, dřevo, kosti, nebo semínka a pecky. Díky tomu jsou pak archeologové schopni rekonstruovat sociální život v minulosti, konkrétně například složit dobový jídelníček, doložit řemeslnou činnost, rekonstruovat vybavení domácností a podobně. 

Vzhledem k tomu, že už bylo září za rohem (a tím pádem i stovky studentů využívajících dvorek), musel se výzkum přerušit a naplánovat na další klidnější období. To nastalo v červnu 2021, kdy plány dostaly zelenou. První očekávání byla taková, že se odkryje vrchní vrstva zásypu studny a budou následovat stovky nejrůznějších středověkých artefaktů. Zde si ještě dovolím menší odbočku. Možná se ptáte “Jak se dostanou artefakty do studny?” – po tom, co se domácnosti historického centra města od 16. století napojily na vodovodní řád, tak studny nebyly již zapotřebí (ve smyslu zdroje pitné vody). Na zahradě vám tedy zůstala nevyužívaná studna a doma se vám hromadil odpad, protože neexistovaly sběrné dvory. Asi je vám už jasné, kde tyto odpadky skončily. Vraťme se ale zpět. Mezi námi studenty panovala trochu obava, že půjde o jímku, tedy jámu, která byla dříve umístěna pod záchodem a padal do ní všechen odpad. Co si budeme povídat, myšlenka na prohrabování tohoto typu materiálu v červnových teplotách trochu zazdívala všechnu naši natěšenost. Studna nás ale čím dál tím více napínala. Vyndali jsme první metr zásypu – jen hlína, písek a kamení. Druhý metr to samé s pár střepy, kůstkami a cihlami. Třetí, pátý, sedmý – novověká keramika, sklo a porcelán, více kostí a sem tam kusy kožených bot. 

Radost přišla, když jsme si všimli krásného dřevěného potrubí, které jsme krkolomně vytáhli, abychom ho mohli zaslat na konzervaci (vidět čtyři silné chlapy s pomocí navijáku tahat tři metry dlouhý, vodou nasycený kmen z cca desetimetrové hloubky opravdu stálo za to). Poté jsme pokračovali v odtěžování dalšího materiálu a stále jsme marně hledali dno. Pomalu ale jistě se blížil předem vymezený konec výzkumu a naše naděje na další zajímavý poklad se pomalu vytrácely. V dalších metrech jsme našli například krásnou kameninovou lahev na minerálku, masivní půllitry, mysliveckou fajfku nebo krásné kachle s motivem jednorožce. 

Týden před koncem výzkumu se ale o pozdvižení zasloužil zákon schválnosti. Kolem čtrnáctého metru k nám začaly stoupat kýble, ve kterých byly prakticky jenom keramické střepy. Najednou jsme je nestíhali umývat a velké hektolitrové lavory přestávaly stačit. Vedoucí svolala další pracovité ruce ze všech koutů katedry a všichni jsme myli jako o závod. Podlaha garáže, ve které jsme měli zázemí, se rychle proměnila v sušárnu střepů – celou zem pokrývaly kartony, na kterých jsme nechávali vše okapat (foto níže). Objev takového množství archeologických nálezů hned zaujal média (např. V centru Plzně objevili 500 let starou studnu. Odpad do ní házeli už za Rudolfa II. – Novinky.cz + fotografie) a mnoho nadšenců do historie, kteří chodili do garáže nenápadně nakukovat.

Archeologický výzkum studny se tak musel prodloužit. Hromady keramiky, skla, zvířecích kostí a dalších materiálů nebraly konce. Situaci nám začala taky komplikovat podzemní voda, která do studny nepřetržitě prosakovala a znemožňovala práci. Nakonec jsme přestávali věřit, že studna vůbec nějaké dno má a přemýšleli jsme, kam až bychom se mohli prohrabat… Zlom ale přišel v polovině srpna, kdy se ze studny ozval zvláštní zvuk – zvuk lopaty narážející na kámen. A opravdu tomu tak bylo, na dno jsme narazili v hloubce neuvěřitelných 16,55 metru. Poslední, skoro nekonečná vrstva nakonec obsahovala přes 750 kg střepů. 

Terénní práce nalezením dna prakticky skončily a na řadu přišlo zpracování výzkumu a nalezených artefaktů. To právě probíhá a ještě pár měsíců, vzhledem k množství nálezů, probíhat bude. Co nám tedy archeologický výzkum studny zatím přinesl? Soubor získaných artefaktů nám přináší krásný vhled do domácností z období 16.-19. století. Můžeme jednoduše rekonstruovat jaké keramické či skleněné předměty Plzeňáci používali, a to nejen kuchyňské nádobí (hrnky, hrnce, pekáče, talíře, mísy, misky, sklenice), ale i lékárenské příslušenství (flakonky nejrůznějších objemů, mističky s dochovanou vazelínou). Mezi dřevěné artefakty můžeme zařadit masivní vařečku, násadu či celé vědro na vodu. Z kovu jsme našli například pěkný plecháček, hřebíky a dráty. Zajímavými doklady tehdejšího života jsou různé pecky, skořápky, šišky, semínka a samozřejmě i zvířecí kosti. Odborná analýza těchto nálezů nás teprve čeká, ale už teď víme, že výzkum zase o trochu doplní všeobecné znalosti o jídelníčku raně novověké měšťanské domácnosti. 

P.S.: Pokud byste si chtěli prohlédnout pár předmětů ze studny, tak stačí zajet do čtvrtého patra v budově filozofické fakulty a najdete tam jednu vitrínu věnovanou právě výzkumu z dvorku. Také jsem zmiňovala dřevěné potrubí – to je už vystavené v návštěvnickém okruhu Plzeňského historického podzemí. 

About Eliška Chimalová