Pan Pokorný potřeboval po pondělní poradě pořádného panáka. Proto po půl páté pochodoval podél parku pro pálenku. Prodejna potravin. „Pálenku,“ povídá při přestupování prahu. Prodavač podává pálenku, Pokorný platí, prodavač přepočítává peníze.
Pan Pokorný přechází přes práh podruhé. Poodejde, přemýšlí, povzdechne, posedí pod přístřeškem před prodejnou potravin. Popíjí pálenku, pláče.
Po pravici přichází prťavá, pětaosmdesátiletá paní Palečková. Pruhovaný pulovr, puntíkaté punčochy, plavé pačesy.
„Přeji pěkné pondělí pane Pokorný,“ povídá. „Panečku, proč pláčete?“ přisedá po pravici pana Pokorného.
„Pracovní potíže,“ povzdechne pan Pokorný. Potom pokračuje: „Prodávám psací potřeby: papíry, plnicí pera, propisky, pastelky, plátna, plastelínu, přímá pravítka, pravoúhlá pravítka. Prd platné – pořád prodělávám. Pořád pomálu peněz. Potom pako Prokop, pokaždé přijde pozdě, pokazil počítačový program pokladny. Pak půlrok pitomé pandemie, podezřelý premiér, pochybná politika. Poradíte?“
Paní Palečková pomrkává, potom pragmaticky pohotově poznamená „Postupujte popořádku. Pokud Prokop poškozuje prodejnu, propusťte Prokopa. Podepište propouštěcí papíry, pak pečlivě přeprogramujte pokladnu, politiku přestaňte probírat.“ Posléze pokračuje: „Potřebujete pasivní příjem, pronajímejte pokoj, podnájemce přispěje penězi, potíže přestanou.“
Pan Pokorný poslušně poslouchá, pak prozkoumá pohledem paní Palečkovou, překvapeně povídá: „Pěkně povzbuzujete.“
Paní Palečková přidává: „Potom prodávejte puzzle, populace prahne po puzzlech, prodej poroste, peníze přibydou.“
„Pravdu pravíte, provedu,“ přestává plakat pan Pokorný. Pana Pokorného přešel pesimismus, protože poznamenává: „Pěkné podzimní počasí.“
„Prší, pravděpodobně prochladneme,“ polemizuje paní Palečková.
Potom půlhodinku poseděli, popovídali, pak paní Palečková povídá: „Pane Pokorný, pojďme pojíst palačinky polité pistáciovou polevou, prosím.“
„Pozvání přijímám,“ prohlásí pan Pokorný, povstane, protáhne páteř, podepře paní Palečkovou. Pospolu přechází přes přechod pro palačinky.
