Hazard každoročně plní státní pokladnu díky vysokému zdanění. Tyto peníze však často pochází ze zadlužených rodin a od závislých lidí na okraji společnosti. Pokud přimhouříme oko nad sebevraždami patologických hráčů, stát i tak musí zaplatit léčbu a prostředky na potlačení kriminální činnosti s hazardem spojené. Proto se ozývají hlasy lidí, žádající větší regulaci či zákaz.
Tmavě zalepená skla výloh, zdola pěkně pozlacená. Většinou na nich vidíte šťastné, bohaté a dobře vypadající lidi. Všichni jsou krásní, nabití vitalitou a ve svých rukou nonšalantně drží sklenku šampaňského. A všichni také vyhrávají.
Okolo heren a kasin většina lidí bez povšimnutí projde. Pokud však vejdete dovnitř, uvidíte bezpochyby spoustu zajímavých věcí. Já viděl chlápka, co do automatů narval třicet tisíc a pak se zvyšující se intenzitou mačkal a bouchal do tlačítka, než všechno prohrál. Strašně legrační. Takových tam je víc.
V hernách tito lidé dostávají teplé jídlo, trochu hrané mateřské něhy a uchlácholení. Tenhle typ zákazníka alias „movitý závodně hrající gambler“, je hýčkaný jako v bavlnce, jinak samozřejmě zkusí štěstí jinde. „Tvl, mi z tý bedny padla jen dvojka a já už tam narval patnáct tisíc!“ Vysvětluje baculatý muž s krátkými vlasy. „To je divný teda, tomu nerozumím.“ Kroutí hlavou a odpovídá s dávkou pochopení starší žena – obsluha…
Štamgasti a lidé házející do automatů rodinné jmění a dědictví, jsou chovaní jako domácí mazlíčci. Dostávají o půlnoci toustíky, pizzu a pití zdarma, ale žádné úlevy!
Problému gamblerství a závislosti na hazardu se věnuje následující rozhovor s problémovým hráčem. K., který si přeje zůstat v anonymitě, měl prý v době mého příchodu v sobě již čtyři piva. Odpovědi jsou občas překotné, ale upřímné.
Redaktor: Jak ses k hazardu vůbec dostal?
K: Nooo… Rozhodně vlivem okolí, přes kamarády ze střední. Asi tak.
Redaktor: Můžeš popsat ty začátky, jak to probíhalo?
K: Chtěl jsem jít domů. Byl jsem s kamarádem. On šel hrát bedny a přitáhl mě k tomu. Nejdřív jsem koukal, pak jsem zkusil štěstí. Nejdřív starý automaty. Dal jsem tam stovku, sázky za pět korun, vůbec jsem nevěděl, jak se to hraje.
Redaktor: A jak se to rozvinulo? Nebo jestli tam byl nějaký bod zlomu? Ve smyslu výher. Myslím jako první velkou výhru třeba.
K: Rozhodně si nepamatuju první výhru. Těch výher bylo dost.
Redaktor: A bylo dost i proher?
K: Proher bylo samozřejmě víc než dost. Asi nejhorší období bylo, když jsem prohrál tři výplaty za sebou. Celou výplatu jsem tam byl schopnej hodit do pár hodin. Celej měsíc práce za pět hodin v hajzlu.
Redaktor: A co jsi pak jedl nebo kde jsi bral peníze ?
K: To jsme si většinou s přítelkyní napůjčovali. To jsem neměl ani na nájem a půjčoval jsem si i od bejvalky a rodičů. Aspoň pár tisíc, který jsem hned prohrál samozřejmě. Který jsem následně tři měsíce dlužil… Jednu výplatu jsem celou prohrál a zavolal jsem mámě, že jsem dostal hotovost v práci a někde jsem to ztratil. Uvěřila mi to.
Redaktor: Můžeš přiblížit prostředí té herny a co tam chodí za lidi?
K: Prostředí herny je vždycky tmavý, aby hráč zapomněl na všechno. Nevnímáš čas, jen ozdobný obrysy zdí a zářící automaty, co tam přilákají každýho. Musí tam bejt frajerka za barem, u který se musíš už dneska zaregistrovat.
Redaktor: Kolik jsi nejvíc prohrál?
K: Celkově nebo jako za večer?
Redaktor: No klidně celkem.
K: To ti nemůžu říct, to nevím. Rozhodně jsem v mínusu. A odhadem dejme tomu třeba čtvrt milionu.
Redaktor: A za ten večer, jestli můžeš říct, vzpomenout si?
K: Nejvíc to bylo online. Celkem 76 tisíc na sazce. Klidně 50 tisíc v herně. Tak jako tak, je to hodně.
Redaktor: A jak se pak člověk cítí?
K: Strašně. Strašně. Strašně provinile, furt si představuješ, za co jsi ty peníze mohl utratit, co všechno sis mohl užít. Je to svízelnej pocit v žaludku.
Redaktor: Dobře díky. A když porovnáš online prostředí s hernou?
K: Ta možnost, že jen natáhneš ruku a máš to v mobilu, to je v pr*. Dáš si pivko, dvě, nudíš se a jdeš hrát. Hrál jsem furt. Když jsem jel do práce, z práce. Online jsem vyhrával víc než v herně.
Redaktor: Super, díky. Mě zajímá, když prohráváš, proč furt hraješ? Nedá se od toho zvednout?
K: No… Jasně, že dá. Ale většinou to člověk v tý situaci neudělá. Žádný pouta k tý židli nemáš. Jsi to jen ty sám, to víš. Většinou jsi ožralej. Ta ostrost těch symbolů je úplně jiná.
Redaktor: Dál mě zajímá, jak často na to člověk myslí?
K: Často jsem to přebíjel chlastem. Takže obrovský okna. Člověku se často zdá třeba sen, že vyhrál. Zavřeš oči a vidíš automaty..
Redaktor: Zajímá mě, jak často máš nutkání, třeba teď.
K: Jako když si na to vzpomenu. Když jsem vykalenej, nebo když vidím nějakej spot na Facebooku. Tak na to mám samozřejmě vždycky chuť. Vždycky by sis to rád zmáčknul. Díky bohu, že už to ale není to, co dřív. Dřív to byla posedlost. Nalhávání, že ti to hodí peníze. Dneska už to umím líp ovládat.
Redaktor: Jak často teď chodíš do herny?
K: No tak já většinou až po výplatě. Řekl jsem si, že tam hodím dvojku a tu prostě rozměním na pětikila a zkouším. Jdu si zahrát a buď odejdu v plusu nebo v mínusu. Pak už to nehraju. Takhle to praktikuju už čtyři měsíce.
Redaktor: A nebojíš se, že to může zase přerůst v tu závislost?
K: Už ne, stoprocentně už ne. Už žiju jinak, než jsem žil. Už tolik nepiju… Mám to pod kontrolou.
Redaktor: Teoreticky… Byl bys pro zákaz automatů?
K: Ne (Smích). Ne nebyl. Jako chápu, že to ničí rodiny, ale to je zodpovědnost toho člověka. Jako nezájem. To je jako kdybys zakázal prodávat nože v Ikei.
Redaktor: To je zajímavý srovnání. Tak to by mi asi stačilo, díky za rozhovor.
Většina z nás, pohybující se na sociálních sítích, je trénovaná na scrollování. Princip odměny zde funguje podobně jako u hracích automatů. První se zobrazí reklama, pak nudné zprávy a tu najednou hezký obrázek a s ním spojená dávka dopaminu. Proto je třeba být na pozoru.
Pomocí skenování mozku se zjistilo, že mozek závislého hráče reaguje stejně jak na výhru, tak i na prohru. Tedy odměna a potěšení už pramení jen čistě z hraní, a to bez ohledu na výsledek. Rovněž se upozorňuje na neetické nastavení hazardních her. Symboly jackpotu či bonusových her vždy jen o kousek minou konečnou kombinaci. Může se pak zdát, že je velká výhra na dosah. Zase to však jen o vlásek uteče…
