V prosinci 2022 zasáhla celé Německo zpráva o policejním zásahu proti skupině tzv. říšských občanů. Ti měli připravovat státní převrat proti demokratickému systému Spolkové republiky Německo. Mezi zatčenými byl mj. i člen starého německého rodu Reussů Jindřich XIII. Ideologie hnutí říšských občanů vychází z německého nacionalismu, historického revizionismu, esoterismu, neonacismu a antisemitismu.
Mezi typické projevy sympatizantů hnutí patří odpor k německé legislativě a odmítání placení daní. Nelze hovořit o jednotné skupině, jelikož hnutí říšských občanů je decentralizované a jeho sympatizanti se rozcházejí v základních ideologických myšlenkách. Společným charakteristickým rysem všech jeho členů je odmítání legitimity Spolkové republiky Německo, kterou považují za cizími mocnostmi dosazenou vládu. Již svým označováním za „říšské občany“ se sympatizanti hnutí hlásí k odkazu Německého císařství z let 1871-1918. To označují za jediný legitimní německý národní stát, který respektují. Používají proto symboliku imperiálního Německa jako např. černo-bílo-červenou vlajku. Vyrábějí si také vlastní doklady a SPZ značky. Vytvářejí si i vlastní instituce. Někteří jednotlivci se tak považují za ministry atd.
Obdobná politická hnutí lze ovšem vypozorovat i v jiných zemích. Poprvé se objevuje ve Spojených státech amerických jako hnutí suverénních občanů (ang. Sovereign Citizen Movement). Odmítání legitimity státu, inklinace k rasistickým a antisemitským konspiračním teoriím je pro všechny tyto skupiny jednotícím prvkem, přičemž v každém státě si na sebe ještě berou podobu tamějšího nacionalismu. To je případ i německých říšských občanů. V této skupině můžeme pozorovat jeden z dalších případů vzestupu nacionalismu v Německu, který živí i současný volební gigant Alternativa pro Německo (AfD). Není od věci zmínit, že mezi osobami zatčenými za připravování státního převratu v prosinci 2022 byla i bývalá poslankyně za AfD.
Nostalgické ohlížení se za lepšími časy svých dějin je pro nacionalismy nedílnou součástí. Pro nás Čechy to může být první Československá republika a pro některé Němce to je buď Německé císařství z let 1871-1918 nebo také éra Německé demokratické republiky z let 1949-1990. Nostalgické ronění slz pro NDR se nazývá ostalgie (z něm. Ost – východ) a vychází z klasického vzpomínání lidí na staré dobré časy, kdy zažívali svá mladá léta. Ohlížení se za imperiálním Německem je ale spíše předmětem německých nacionalistických a monarchistických kruhů. Někteří neonacisté tím akorát zakrývají svůj skutečný obdiv k nacistickému Německu. Jelikož je to v dnešním Německu trestné, mnozí to zakrývají opěvováním vilémovské epochy.
Je ovšem nutno připomínat, že ani vláda císaře Viléma II. nebyla nějak mírumilovná. Všudypřítomný byl německý nacionalismus, militarismus a imperialismus, který nakonec vyvrcholil ve vypuknutí první světové války. Každý určitě zná román Na západní frontě klid nebo jeho filmové adaptace. V tomto díle jsou nám představeni mladí němečtí vojáci, kteří do velké války šli s urputným vlasteneckým cítěním a touhou po dobrodružství. Teprve realita zákopové války jim přinesla vystřízlivění z onoho nekritického vlastenectví. Remarque ve svém nejznámějším díle vylíčil skutečnost první světové války jako zásadní historické události, která dala konečnou hrdinským vyprávěním z válečných dobrodružství a zahájila období, ve kterém není válka nic jiného než násilné běsnění ve jménu nesmyslných ideálů.
Z těchto důvodů je jakékoliv rádoby vlastenecké opojení minimálně hloupé a to jediné, co takové nekritické vlastenčení plodí, je zaslepenost. U nás se již od dob českého národního obrození nacionalismus hodně často propojuje s panslavismem. To nás akorát vhání do náruče imperiálních choutek Ruska, které jej historicky zneužívalo během velké východní krize a v případě rakouských a uherských Slovanů bylo jeho hlavním plánem rozvrátit habsburské soustátí a získat jeho území. Taktéž jej Moskva používala za dob studené války jako ospravedlnění pro svou nadvládu ve východní a střední Evropě. Pojmy jako „bratrská pomoc“ jsou snad každému moc dobře známy.
Touha náležet k nějakému většímu celku byla vždy běžná mezi menšími národy, které tak chtěly dát najevo svou skutečnou velikost. Není proto divu, že v mnoha slovanských národech získal panslavismus rozsáhlé zastoupení. Něco jiného je ovšem zneužívání těchto ideologií k vlastní teritoriální expanzi. Právě v této konotaci panslavismus používá Rusko a nacistické Německo takto využívá obdobný pangermanismus. Stačí říci, že na území vašich sousedů je národnostní menšina čelící diskriminaci a hned máte záminku pro obsazení všech zemí ve vašem okolí.
K vlastenectví se musí přistupovat opatrně. Nelze si z něj udělat svou prvotní prioritu, protože tak vzniká nacionalismus, ale zároveň na něj nesmíme úplně zapomenout. Je zásadní rozdíl mezi tím, co Masaryk označoval za vlastenectví a vlastenčení.
Vlastenectví znamená lásku ke své vlasti a touhu, aby život v ní byl prosperující a mírumilovný. Nacionalismus oproti tomu vytváří pocit, že tato vlast je nadřazena všem ostatním a je proto legitimní, aby pro její blaho trpěly tisíce jiných národů.
Zdroje informací:
- Spolkový úřad pro ochranu ústavy – Reichsbürger und Selbstverwalter
- Hnutí Suverénních občanů a jejich aktivity v České republice – Centrum proti hybridním hrozbám
- Reichsbürgerbewegung | Rechtsextremismus | bpb.de
Zdroj obrázku:
