V roce 2016 se jedné školní talentové hry zúčastnil teenager jménem Mike Senatore. Když vystoupil, málokdo tušil, co od něj očekávat. Překvapí tancem, zpěvem, či něčím kreativnějším? Poslední možnost byla správně. Mike Senatore se pomalu přiblížil ke stolu, publikum zalapalo po dechu, vzduchem se mihla plastová lahev s vodou, zarotovala a bezchybně dopadla na stůl. Celý sál vstal a Mike Senatore za hlasitého oslavování opustil sál. Z talentového představení se záhy stal bottle flipping trend, který v několika následujících týdnech ovládl internet.
Trendy se vyvíjí a neustále mění. S rostoucí mocí internetu a sociálních sítí klidně i ze dne za den. Málokdo si již dnes zatancuje na Gangnam Style, ale v roce 2012 se na něj učil tancovat téměř každý, stejně jako téměř každý propadl ihned o rok později The Harlem Shake trendu. Virální věci však nejsou jen záležitostí internetu a sociálních sítí. Týkají se i streamovacích médií, knih, filmů a svým způsobem i vědecké obce, která na ně dokáže čas od času zareagovat a přizpůsobit jim své PR programy.
Z tradičního konceptu trendů, tedy rychlých trendů šířících se internetem, často vybočují témata a zaměření, jejichž následování by se již spíše dalo přirovnat k životnímu stylu. Ať se jedná o období Pána prstenů (2001–2003/svým způsobem dodnes), kterému své reklamy počátkem nového milénia přizpůsobovali všichni poskytovatelé telefonních služeb a jenž má své fanoušky dodnes, popřípadě období Harryho Pottera (hodně těžká datace), do jehož světa se dnes na několika místech můžete dokonce i oficiálně podívat (Wizarding World).
Svého trendového období se dočkalo i staré Řecko, které se v posledních dvaceti letech stávalo motivem videoher, filmů, seriálů i knih (namátkově Percy Jackson, Trója, God of War). Mluvit u antického Řecka o trendovém období je však poměrně zavádějící, neboť bychom mohli spíše polemizovat, zdali trendové období starého Řecka vůbec někdy skončilo. Poměrné popularitě se v poslední době těší i vikingové, jejichž mytologie z populární kultury pomaličku vytlačuje tradiční řecký panteon.
Pokud je však nějaký trend na vzestupu, tak pak to rozhodně je japonská kultura, popřípadě vše spojené se Zemí vycházejícího slunce. Nejsem příliš velkým odborníkem na anime – vrchol mého sledování anime skončil u Naruta, avšak mohli bychom konstatovat, že manga a její seriálové adaptace se těší stále větší a větší popularitě (řekl bych, že seriálové adaptace mangy jsou atraktivnější z toho důvodu, že na ně nemusíme koukat pozpátku). Vedle mangy, která si již v kultuře získala své místo, však na popularitě nabývá i japonská historie. Především její nejlákavější segment – samurajové.
Jako by se s nimi roztrhl pytel. A poněvadž se na pulty knihkupectví dostávají stále nové a nové knihy, řekl jsem si, že by nebylo od věci sepsat článek, který by zájemce o Japonsko mohl nasměrovat na dobrou cestu.
Digitální samuraj, taky samuraj
Co by to bylo, abych nezačal u videoher. Byť okolo nich panuje stále celá řada stereotypů a předsudků, mohou videohry ve zdravé míře posloužit jako zdroj inspirace a svým způsobem i učební pomůcka (např. shořelý Notre Dame v Paříži je přestavován na základě modelací použitých v Assassin’s Creed Unity). Sám si však vzpomínám na okamžiky, kdy jsem se díky Total Waru naučil všechny římské provincie na zkoušku ze starověkých dějin.
Rok 2024 jako by se nesl v duchu rudého slunce na bílém pozadí. Nedávno na herní platformu Steam zavítala oceněními ověnčená videohra z produkce Sony: Ghost of Tsushima, která vás zavede do Japonska 13. století, respektive do období mongolské invaze do Japonska. Můžete si tedy na vlastní kůži vyzkoušet samurajský život a lehce zabřednout do japonských dějin. Podobně slibně se tváří připravovaná hra Assassin’s Creed: Shadows s plánovaným datem vydání listopad 2024, která nás přenese do období tzv. válčících států (sengoku džidai) v 16. století a jež nám současně přiblíží jednu z nejfascinovanějších japonských historických osobností, a to samuraje černošského původu, Jasukeho. Pokud byste si jeho příběh chtěli přiblížit dříve, můžete sáhnout po relativně novém titulu z pera na slovo vzatého odborníka Thomase Lockleyho: African Samurai: The True Story of Yasuke, a Legendary Black Warrior in Feudal Japan (2019).
Je však jasné, že ihned po vydání bude Assassin’s Creed čelit ostré konkurenci v podobě dalšího titulu z produkce Sony: Rise of Ronin, který bude na druhé straně sledovat konec pádu bakufu (období bakumacu) v 19. století.
Jedna epocha od Epochy
Japonské dějiny dokážou být svým způsobem lákavé a nemalou mírou i fascinující, neboť se zcela vymykají tradičnímu (rozuměj stereotypně jako evropskému) dějinnému vývoji. Japonsko, které je svou lokací již samo o sobě poměrně izolované od zbytku světa, totiž v 17. století nastoupilo na politiku úplné izolace (tzv. politika sakoku) a vstoupilo do zakonzervovaného období Edo, kdy bylo pod hrozbou trestu smrti komukoliv zakázáno Japonsko opustit, či naopak vstoupit na japonskou půdu. Je zcela jasné, že takové politické uspořádání nemohlo vydržet navždy, obzvláště když Evropané v 19. století objevili sílu lodí, střelného prachu a kolonialismu (a následně se rozhodli všechny tři věci spojit dohromady – „Nemáte svoji vlajku? Nebojte se, tak budete mít evropskou.“). Chudáci Japonci pak museli v 19. století své přístavy otevřít (1854). Tím začalo zajímavé historické období, které nakonec ve 20. století kulminovalo propojením imperiálního Japonska s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Je tak naprosto logické, že se proměna izolované a zaostalé země v militaristický stát s imperiálními ambicemi stala předmětem zájmu mnoha historických děl.
Pokud si nechcete lámat hlavu s angličtinou, nebojte se. Na dané téma vyšlo i několik knih v českém jazyce, přičemž prim v tomto ohledu drží nakladatelství Epocha. Mezi tituly, které vám mohou přiblížit japonské dějiny, patří knihy i akademiků z plzeňské Katedry historických věd, konkrétně Japonská válka od profesora Aleše Skřivana st., popřípadě Příběh samurajů od doktora Romana Kodeta, jenž se dokonce dočkal pokračování v podobě Soumraku samurajů, který budeme v úterý 28. 5. oficiálně křtít v kavárně Družba. Všechny tři knihy vás provedou japonskou historií od jejích počátků až po rok 1945.
Kdybyste už politiky měli plné zuby, můžete sáhnout po skvělé knize Radkima Honzáka a Denisy Vostré Haiku: Cesta ze stresu, kde se vtipnou formou (jinak to snad Honzák ani neumí) dozvíte něco o fungování vlastního mozku a naučíte se skládat japonské básně, jejichž kouzlo mi však upřímně i po přečtení knihy stále uniká (ale rozhodně se jedná o lepší formu relaxace než protistresové obrázky, při jejichž kreslení jsem v ještě větším stresu).
