Polovina ledna za námi a mnoho zkoušek před námi. Každoroční boj studenta o své místo na fakultě. Hubert Lauře ve filmu „Román pro ženy“ radí, aby si na zahnání deprese udělala salát z jarních klíčků nebo bylinkovou koupel, načež Laura, „vyrovnaná žena“, překoná počáteční vztek, svlékne si tričko a prohlásí „okay, kde máš koupelnu?“. Často si na tento film vzpomenu právě ve zkouškovém období. Laura má recht. Občas ta bylinková vana vůbec není na škodu a je důležité se z toho nezbláznit.
Nojo, ale jak? Prokrastinace a motivace, respektive její nedostatek, bývá studentovi věrným přítelem, zvlášť, když jde do tuhého. Co tedy dělat proto, aby dohánění studia za celý semestr (nebudeme si nalhávat, že to tak není) bylo efektivní a „k něčemu“? I přesto, že tyto rady vyzní možná jako z časopisu Blesk pro ženy, není občas nad to, ty nejočividnější rady vzít v potaz a implementovat je do svého života nejen ve zkouškovém období.
Zde je tedy pár mých tipů, které jsem se snažila implementovat zvlášť po návratu z Ameriky, když jsem musela dohnat dva roky za dva měsíce a udělat rozdílové zkoušky. Od té doby si ze zkouškového období moc nedělám, protože „nějak to prostě dopadne“. Jsem vděčná za každý den, kdy se mohu vzdělávat a rozšiřovat si své obzory na fakultě. Pro získání zpět své motivace je důležité najít si své proč. Proč vlastně studuji? Přináší mi studium to, co jsem chtěl/a a očekával/a? Je možné, že ne, a i to je v pořádku. Třeba tento obor není pro Vás a třeba vysoká škola také ne. Třeba byste se mnohem lépe a radostněji uplatnili v jiné práci, činnosti, dobrovolničení… Pokud však jako já dojdete k tomu, že studium je pro Vás nyní to ono, máte napůl vyhráno.
Co mi pomáhá:
- relaxační vana se svíčkami
- procházka v přírodě
- dobrý čajík nebo sklenička vína
- kvalitní spánek
- omezení modrého světla a obrazovek na večer
- konverzace, sdílení s blízkými (obětí taky pomáhá)
- odměňování se maličkostmi
- rozvrhnutí práce, time management
- doplnit vitamíny, jíst ovoce, ginkgo biloba
Když se na mě spolužáci obrací s tím, že ještě se zkouškami pořádně ani nezačali, v duchu si říkám, no tak to teda hodně štěstí. Za mé dva úspěšné semestry jsem se naučila, že je opravdu dobré využít prvních pokusů. Jak tvrdí mí zkušenější příbuzní, zkouška je od slova zkusit. Člověk alespoň vidí, jak na tom je a třeba se zrovna zadaří. Mít jedničky je na vejšce moc hezký, ale určitě ne nutný. Mně jako věčnou jedničkářku, co se nikdy nemusela učit, vejška dost překvapila. Vím, že mám problém se soustředit a memorizovat si dlouhé texty, fakta… Tento semestr jsem však přišla na to, že mi obrovským způsobem pomáhají dokumenty a kreslená videa popisující různé problematiky. Mohu si je pustit jako podcast, nebo se klasicky dívat a informace nasávám jak houba. Doporučuji všem tedy vyzkoušet i toto „pasivní učení“, díky kterému se mi povedlo zvládnout nejtěžší zkoušku semestru napoprvé. Neříkám, že bravurně, ale dostatečně dobře. Myslím, že důležité je také zbytečně si nenadávat, „že teda nemam tu jedničku“, ale oslavovat malé úspěchy a odměňnovat se něčím, co Vám dělá radost. Pití alkoholu ve zkouškovém samozřejmě moc nedoporučuji – všichni víme, že to zabíjí mozkové buňky – a teď by se nám zrovna hodily, ale koupit si třeba jednu dobrou makronku a vychutnat si ji venku na sluníčku je pěknou alternativou. Pokud na Vás stres teď doléhá a jste jedním z těch, co se zkouškami pořádně nezačali, určitě není třeba panikařit, jen možná o kolečko přidat.
