Ve středu 26. 4. 2023 proběhlo promítání filmu Šťastně až na věky. Promítání organizoval Feministický univerzitní kroužek společně se Studentským filmovým klubem. Po zhlédnutí snímku následovala debata s režisérkou Janou Počtovou a paní Mirkou, která je jednou z protagonistek.
Jana Počtová
Režisérka, dokumentaristka a scénaristka Jana Počtová nejprve studovala Katedru divadelních, filmových a mediálních studií na UPOL a následně přešla na FAMU na Katedru dokumentární tvorby. Během studií také strávila nějakou dobu na zahraniční stáži v Paříži.
Dlouhodobě se podílela na organizaci několika filmových festivalů včetně KVIFF, Jeden svět a AFO. Spolupracovala také na projektu Živá paměť a s organizací Člověk v tísni na projektu Dcery 50. let. Dlouhodobě spolupracovala také na některých cyklech České televize mezi než patří např.: Příběhy slavných, Cestománie, Generace 0 nebo Kultura.cz.
Mezi její autorskou tvorbu patří například dokumentární snímek Eshq (2004), který sleduje 4 afghánské ženy, přičemž se dotýká tématu lásky, partnerských vztahů a kulturních odlišností. Její nejznámější tvorbou je však dokumentární vztahová trilogie, jež zahrnuje filmy Generace Singles (2011), Nerodič (2017) a promítaný snímek Šťastně až na věky (2022).
Alternativní uspořádání
Ve filmu Šťastně až na věky je zobrazeno pět různých vztahů v průběhu tří let. Jedním z dokumentovaných vztahů je vztah katolického páru Kristýny a Mirka, dalším je otevřený vztah Sandyho a Šárky. Zachycen je i polyamorní vztah Fró, Andrey a Honzy a jejich dalších partnerů a partnerek. Další příklad vztahu znázorňuje paní Dagmar, která je milenkou ženatého muže. Poslední, ale neméně zajímavou postavou filmu, je paní Miroslava, která se snaží uzavřít jednu kapitolu svého života a hledá nového partnera na seznamce.
Snímek nám nabízí možnost nahlédnout do různých vztahů, do jejich výhod ale také problémů. Protagonisté a protagonistky sdílí emoce, které prožívají a ukazují diváctvu pestrou škálu situací, do nichž se lze v partnerském životě dostat. Vidíme, jak se různí lidé v odlišných vztazích vypořádávají s událostmi, které v jejich společných životech nastávají.
Postupně jako publikum zjišťujeme, že žádný dokonalý nebo idylický vztah neexistuje a že každý vztah má svá úskalí. Můžeme však dokument použít k reflexi nad vlastním vztahem a přemýšlet nad tím, co vlastně od vztahu a od člověka nebo od lidí s nimiž ho sdílíme očekáváme, požadujeme a potřebujeme. Době, kdy v podstatě existoval jen „tradiční“ monogamní vztah v páru tvořeném mužem a ženou, už dávno odzvonilo a některým lidem může více vyhovovat jakákoli alternativní podoba partnerského soužití.
Všichni se totiž snažíme hledat cestu ke štěstí. Musíme si však uvědomit, co pro nás vůbec pojem štěstí znamená a také, že nemusí existovat jen jedna cesta jak jej docílit. Film nám také dává najevo, že štěstí ve vztahu nepřijde samo, ale že se na něm musí pracovat a v podstatě si ho musíme sami vytvořit, především upřímnou komunikací a sdílením pocitů.
Debata
Po promítnutí filmu následovala debata a to nejen s režisérkou Janou Počtovou, ale také s protagonistkou paní Miroslavou. Nejprve obě mluvily o tom, jak se k dokumentu dostaly. Paní Miroslava vyprávěla, jak odepisovala na inzerát na seznamce, jak popsala svůj příběh a jak probíhalo první setkání s režisérkou. Jana Počtová zase mluvila o tom, jak našla další osoby v různých vztazích, které ve filmu vidíme. Některé byly tipem od přátel, některé zareagovaly na inzerát v časopise nebo na sociálních sítích.
Jana Počtová také mluvila o tom, jaké takové natáčení dokumentu je. Hovořila o získávání důvěry protagonistů a protagonistek, dále o tom, jak se natáčení plánovalo, a tom, co se do filmu už nedostalo. Dozvěděli jsme se i něco málo o tom, jak to s vyobrazenými vztahy dopadlo po dokončení natáčení.
V publiku rezonavala představa ideálního vztahu, která byla filmem naprosto odmítnuta, a došlo tak i na diskusi o tom, zda takový vztah je vůbec možné dlouhodobě mít. Situace komentované ve filmu totiž v publiku mohly vzbudit dojem, že ve vztahu člověk pozná jen zoufalství a neštěstí. Část mladého publika zastávala názor, že ideální vztah možný je a kritizovala to, že nebyl zobrazen. Podle režisérky je to však trochu naivní představa a jednoduchý, snadný vztah bez jakýchkoliv problémů neexistuje. Vždy se objeví něco co je potřeba ve vztahu řešit a otázkou je, jak se k tomu jednotlivé osobnosti postaví a zda spolu komunikují nebo nekomunikují.
Jak se na film dívat
Je dobré k filmu přistupovat s empatií k jednotlivým osobám a individuálním životním situacím. Pro mě osobně bylo velmi zajímavé a obohacující vidět těchto pět příběhů a sledovat upřímné emoce, které v partnerských uspořádáních vznikaly. Mohli jsme také vidět, jak se lidé vypořádávají s dopady svých rozhodnutí. Myslím, že každý z nás zná nějaký podobný vztah buď osobně nebo z okolí, což nám může pomoci porovnat a zhodnotit vlastní emoce, činy a rozhodnutí.
P.S. Další podobné promítání následované debatou s režisérem se bude konat 4. 5. 2023 od 18h v učebně SP319. Více informací na facebookové události.
