Promítání filmu Hranice Lásky

Ve čtvrtek 24. 11. 2022 proběhlo v rámci Studentského filmového klubu promítání filmu Hranice Lásky, po němž následovala debata s režisérem. 

Při uvedení filmu byli návštěvníci upozorněni, že snímek je doprovázen manifestem Nová česká intimita. Organizátorka Jitka Paitlová představila režiséra Tomasze Wińského a shrnula základní a zajímavé myšlenky jeho manifestu. Poté následoval samotný film a na závěr téměř hodinová diskuse publika s režisérem. Promítání se zúčastnilo přibližně 50 lidí.

Poslání manifestu

Manifest Nová česká intimita vzešel z režisérova zamyšlení nad tím, co chybí českému filmu. Proč nedokáže zabodovat na mezinárodních filmových festivalech, a co chybí jemu osobně v české hrané tvorbě. Tomasz Wiński vidí soudobou českou filmovou tvorbu jako utíkající do minulosti a uchylující se k primitivní zábavě. Témata a náměty české kinematografie považuje za nevýrazná, neuniverzální, neosobní, neoriginální a příliš opatrná či povrchní. Filmy dle něj postrádají upřímný rozhovor s divákem a neposkytují obraz subjektivně vnímáného světa. 

Současný český film nereaguje na to, co se reálně odehrává v nás samých a v našem okolí. Proto s dalšími režiséry Šimonem Holým a Terezou Vejvodovou natáčejí filmy, které spojuje jistá míra nedokonalosti, hledání nové osobité formy a autentického obsahu a především intimita. Jde o snahu zobrazit a vyjádřit ve snímcích potlačované emoce. „Jako tvůrci Nové české intimity považujeme tyto vytěsněné niterní obsahy za středobod našeho autorského zájmu a zároveň za nejpilněji střežené tabu v Čechách.“ 

Témata filmů by měla vycházet z autentických zážitků režisérů a herců. Autenticitu a upřímnost filmu staví tito tvůrci nad dokonalost provedení filmu, trendy, falešnou korektnost či jednoznačnost. Snímky se vyznačují snahou dosáhnout úplného otevření se vlastním pocitům a vnitřním konfliktům. Snaží se při tom „říznout do něčeho opravdu živého a bolavého“, do něčeho, co se nás skutečně vnitřně týká. 

Jde o nekompromisní pohled do intimity a o překračování hranic toho, co je příjemné a přijatelné. Klade tedy silný důraz na upřímnost osobního projevu, chce ve filmu vidět živého současného člověka a nahlédnout do jeho nejvíce střežených tajemství a tím zároveň nahlédnout sám do sebe. „Film nám má připomenout, proč žijeme, co je podstatné a co je pravdivé.“

Tomasz Wiński

Po krátkém shrnutí manifestu byl představen režisér filmu Tomasz Wiński. Narodil se v Polsku a vystudoval režii na pražské FAMU. Už dříve zaujal svými krátkometrážními filmy, za něž získal několik ocenění. Snímek Hranice Lásky je jeho celovečerním hraným debutem a měl premiéru na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal cenu mezinárodní kritiky. Na plzeňském filmovém festivalu Finále získal tento film cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní film. (Mimochodem právě na ukončení Finále vznikl nápad uskutečnit promítání na naší univerzitě.) Ještě před začátkem samotného filmu nám Tomasz Wiński sdělil, že jeho film je o upřímnosti ve vztahu a o hledání definice hranic této upřímnosti. Doplnil také, že je zvědavý, jak na film zareagujeme my jako mladá generace a zda nás nenechá lhostejnými.

Dojmy z filmu

Samotný film jistě některé diváky mírně překvapil. Upoutávka a plakát totiž přitahovaly pozornost na nahá těla a sexuální experimenty. Ovšem brzy se ukázalo, že všechny takové pasáže mají své opodstatnění a vlastně ani nejsou tolik explicitní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slouží jako kulisy pro něco mnohem niternějšího, co se děje uvnitř postav. 

Hlavním tématem filmu byl vztah dvou lidí, Hanky (Hana Vagnerová) a Petra (Matyáš Řezníček). Ti se ve vztahu dostanou do bodu, kdy se rozhodnou jej oživit novými zážitky. Krůček po krůčku. Nejprve začnou sdílet své erotické fantazie a následně vztah otevřou i dalším lidem. Každý zvlášť zkoumá svou intimitu, posouvá hranice svých sexuálních prožitků a zároveň hledá hranice upřímnosti k tomu druhému. Postupně se po spirále sexu a lásky dostávají dál a dál, ovšem každý v jiném směru. 

Přestože film řeší vážné téma, najdou se v něm i vtipné momenty. Ve snímku se jasně zrcadlí myšlenky manifestu. Výkon herců je upřímný a autentický. Některé záběry jsou točeny na mobil formou „domácího videa“, což jim dodává na intimitě a jako diváci máme pocit, že nahlížíme na vztah dvou lidí až nepatřičně zblízka. Po celou dobu sledování filmu si člověk může klást otázku, kde konkrétně se mezi Hankou a Petrem stala chyba a zda to vůbec chyba byla.

Diskuse s režisérem

Ostatně to je něco, co se objevilo v diskusi s režisérem snímku. Byla chyba v komunikaci? Byly k sobě postavy málo upřímné? Panoval mezi nimi nedostatek důvěry? Byly ve vztahu od začátku skryté pochybnosti? Byli protagonisté zkrátka jen sobečtí? Tyto otázky a mnoho dalších kladlo publikum sobě i režisérovi. Odpovědi však nebyly jednoznačné. Film nutí člověka uvažovat nad svými vlastními vztahy a částečně je projektovat do toho na obrazovce. Hranici lásky si každý musí určit sám. Tudíž přesto, že film vychází z autentických zážitků a myšlenek tvůrců, každý si v něm najde prvky z vlastních zkušeností. 

Při debatě se řešila hlavně důležitost upřímné komunikace, pro naší generaci zřejmě naprosto stěžejní součást romantického vztahu, a také nesnáze při vymezování, překračování a posouvání hranic intimity. Tomasz Wiński několikrát zmínil, že pravá upřímná komunikace ve vztahu není žádná zábava a nejde o nic lehkého, právě naopak, vyžaduje odvahu a hlubokou důvěru. Také mluvil o tom, že je důležité si uvědomit, že co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro mého partnera, a neustále se to mění s tím, jak se měníme my. 

Zazněla i vytýkavá otázka, proč veškeré vyobrazené intimnosti jsou heterosexuální. Pan režisér odpověděl, že by homosexuální a další prvky byly do filmu dány jen proto, aby se „odškrtla kolonka“, což týmu tvůrců nepřišlo správné a postrádalo by to smysl. Odkazoval na univerzálnost emocionálních prožitků postav: „Myslíme, že každý je schopný se do toho emocionálně promítat.“ 

Kromě těchto a dalších motivů filmu jsme se dozvěděli něco málo o zákulisí. Tomasz Wiński nám vysvětlil, jak probíhalo natáčení záběrů mobilem a že se snažili zachytit, kdo se na koho dívá, z jaké vzdálenosti a jaké emoce u toho potlačuje, od čehož se pak odvíjela kamera, zvuk i střih.

Závěrečné zhodnocení

Celkově byl film studentským publikem přijat velmi pozitivně a debata nad ním pokračovala i v nedaleké hospodě, kam s námi Tomasz Wiński rád zašel. K diskusi se otevřela témata, která jsou v současné mladé generaci často zdůrazňována, tedy upřímnost, komunikace a důvěra ve vztahu. Lze tedy říci, že tato akce, první svého druhu u nás na fakultě, měla úspěch a rozpoutala mezi námi rozhovor o niterném prožívání vlastních vztahů.