Nedávno se mi stala poměrně zajímavá věc. Byl jsem s přáteli v obchodě, chodili jsme mezi regály s jídlem a přemýšleli, co si koupíme na další týden. Taková běžná záležitost běžných lidí. Pozastavili jsme se u másla, jehož cena se blížila k sedmdesáti korunám (třeba v době zveřejnění bude zase vyšší) a z úst mého kamaráda padla hláška: „Krucinál, měl jsem se vykašlat na kryptoměny a investovat do másla.“
Samozřejmě jsme nad tím začali přemýšlet. Je zajímavé, čím vším se dneska lidé dokážou zabavit. Nikdy bych neřekl, že strávím celé jedno odpoledne sledováním grafů a počítáním. Kdybychom v červnu 2021 koupili krabici másla o 40 kusech se zaokrouhlenou cenou 31 korun českých za kus a dnes je prodali, činil by náš zisk 1 476 korun. Na pěti krabicích bychom vydělali 7 380 korun, na 67 krabicích už by náš zisk činil 100 000 korun. A to už by dle nás bylo na otevření „máslové burzy“. Pak by se stala zajímavá věc. Z másla by se stala investice. Už by nebylo vnímáno jako něco, čím byste si mohli namazat chléb, nebo vymazat pekáč. Vznikla by „máslová bublina“ a kdyby v „sílu“ másla začalo věřit více lidí, mohlo by dojít k regulaci jeho konzumace, časem možná i k úplnému zákazu prodeje a možná byste byli schopni spatřit spoluobčany, jež si berou půjčku, aby do másla mohli investovat. Zní vám to směšně? Říkáte si, že to by se nikdy nemohlo stát? Že je to nemožné? Tak máslo zaměňte za tulipány a pojďte se se mnou podívat do Nizozemí v 17. století.
Máslo jsem samozřejmě použil jen jako ilustrativní příklad. Mohla to být klidně i jiná komodita – například rohlíky, či v českém prostředí spíše pivo. Ale máslo do mého příkladu sedělo krásně… jako ischium na hrnec. Máslo se začalo objevovat v televizi, novinách i na sociálních sítích. Mohli jste si přečíst o supermarketech, které máslo dávají do zabezpečených krabiček, aby je zákazníci nekradli (což stejně dělají). O másle se mluví a mluvit bude. To je první krok k vytvoření spekulační bubliny.
Podobně se v Nizozemí na počátku 17. století začalo mluvit o tulipánech. Když botanik Carol Clusius přivezl do univerzitní zahrady v Nizozemí tulipánové cibulky, horko těžko mohl vědět, že za několik let budou lidé prodávat domy, aby si mohli koupit tulipány, či že si jeden nejmenovaný námořník vytrhal vlasy, když zjistil, že si dal k snídani namísto cibule kuchyňské cibulku tulipánovou, za což jej čekalo několik let ve vězení.
Republika spojených nizozemských provincií měla v 17. století jednu z nejproduktivnějších ekonomik, jakou kdy svět do té doby spatřil. „Země tulipánů“ začala být pro své tulipány známá na konci 16. století, kdy se na holandských planinách začaly poprvé objevovat okrasné okvětní lístky slavných rostlin. Problémem bylo, že nebyly šlechtěné. Vlivem napadení virem se z jednobarevných tulipánů však záhy staly tulipány žíhané, jež se mezi šlechtou a bohatými měšťany začaly šířit jako virus sám.
Nejsem odborník na rostliny. Hádky většinou zažehávám pugetem růží, ale musím říct, že pokaždé když se člověk zastaví v květinářství, tulipány nemůže přehlédnout. Bílé, žluté, červené. Překrásně pruhované. Skrvnité. Doslova cítíte, jak ve vašem srdci započne tančit příroda samotná, ohromujíce vás svou nádherou. Není tak překvapením, že se z tulipánů velmi rychle stal módní trend. Kromě tulipánů „běžných“, jste si v Nizozemí mohli pořídit i tulipány, jež svým samotným názvem doslova zpívaly o luxusu. Tulipán admirála Von der Eycka byl rozhodně lepším dárkem než prostě tulipán. My lidé si rádi hrajeme se slovy. Beaujolais vám také zní lépe než Sklepmistr. Napište na balení párků delikatesní a už to nebudou jen obyčejné párky. Slova mají obrovskou moc.
Ve 20. a 30. letech 17. století v Nizozemsku tulipány nabyly na popularitě do takové míry, až začaly vznikat trhy (burzy), kde byly obchody sjednávány před notářem. Obchodníci začali šlechtit speciální odrůdy, pole byla přesycená tulipánovými cibulkami a lidé si začali oblíbenou plodinu kupovat dopředu. Přišli jste do hospody, položili peníze na stůl, zaplatili daň a dostali jste písemné potvrzení, že za rok – až tulipány dorostou – dostanete přesně ten daný počet, za který jste zaplatili. A pak přišel zásadní okamžik. Začalo se obchodovat i s prostými papírky.
„Poprosil bych máslo, ale nemám hotovost. Dám vám svůj cenný papír, zaručující, že příští rok budete mít nárok na deset cibulek tulipánů.“ Začalo se obchodovat s cibulkami, které ještě ani neexistovaly. S tulipány, které doposud nespatřily světlo světa. Mezi lidmi se rozšiřovala moc „cenných papírů“, které měly takovou hodnotu, v jakou lidé věřili. Byly kryty jen dobrým slovem. Tulipánové cibulky mohl prodávat každý. A prodávali hlavně ti, kteří tulipány nikdy neviděli a žádné cibulky nevlastnili. Pouze věřili, že je vlastní. Teď. Za rok. Možná za dva. Mám to tady napsané. Černé na bílém. Cena se zaručeně zvýší. Nakupujte. Cena neexistujících tulipánů se zvyšovala a existující lidé je kupovali.
Z tulipánů se stal módní trend. Když v roce 2021 Cristiano Ronaldo během tiskové konference odsunul láhev Coca-Coly a vyzval k pití vody, přišla společnost Coca-Cola o čtyři miliardy dolarů. Stačilo gesto jediného muže, aby cena jejích akcií poklesla o 1,6 %. Když v 17. století začala šlechta kupovat tulipány a považovat je za módní hit, vyšplhala se cena jedné cibulky (kterou nikdo nikdy neviděl) v přepočtu na cca 51 821 korun českých (4 600 nizozemských goldenů; přepočet je amatérský). Na počátku století stála jeden golden. Jako vrchol vzniklé spekulativní bubliny se udává konkrétní příklad; a to sice když byla jedna cibulka tulipánu odkoupena přibližně za 43 341 Kč, povoz a dva koně s kompletními postroji. Druhým extrémem je obchodník, který nechal za jednu jedinou cibulku tulipánu zastavit dům o výměře 12 akrů, nebo utrechtský hospodský, který za tři cibulky vyměnil celý pivovar.
V jednom zdroji (níže vypsaném) je dokonce seznam věcí, za které se dala pořídit cibulka tulipánu „značky“ Viceroy. Stála by vás dvanáct vykrmených ovcí, nebo osm prasnic. Zaplatit byste mohli i postelí, čtyřmi sudy piva, nebo sýrem o váze tisíc liber (453 kilogramů).
Další z kuriozit je již zmiňovaný námořník, který ve 30. letech 17. století zakotvil u nizozemských přístavů, naprosto nechápaje horečku, která celou zemi upoutala na „ekonomické lůžko“. Poněvadž měl hlad, rozhodl si k snídani dát cibuli (nutno dodat, že ji odcizil obchodníkovi), avšak místo cibule kuchyňské si pochutnal na cibulce s hodnotou cca 33 000 korun českých. Po zmizení cibulky následovalo rozsáhlé vyšetřování, které nakonec uvrhlo námořníka do žaláře. Dalším případem je anglický botanik, který Nizozemí navštívil ve stejnou dobu. Dostala se mu do rukou cibulka tulipánu admirála Von der Eyckeho, kterou se zájmem rozřízl vejpůl. Byl chycen při činu a téměř zlynčován. U soudu jednak nechápal, jak je možné, že se tulipán jmenuje po admirálovi, když jej žádný admirál neobjevil a jednak, jak je možné, že musí zaplatit pokutu v hodnotě 37 000 korun českých! Tyto kuriozity sice spadají do oblasti „jedna paní povídala“, ale skvěle ilustrují dobu, ve které vzniknuly. Značka je holt značka. Když krájíte roštěnou z Kauflandu, nevadí vám poslat vzoreček na ochutnání sousedům, ale u steaku Wagyu Striploin za 10 000 korun si to pořádně rozmyslíte.
Samozřejmě žádná bublina nemůže být nafukována donekonečna. Bylo jen otázkou času, než celá záležitost praskne. Nikdo neměl peníze a nikdo neměl ani tulipány. Obchodovalo se s věcmi, které neexistovaly a nebyly ničím kryté. Ani šlechta samotná si časem nemohla tulipány dovolit. Nabídka začala převyšovat poptávku a cena tulipánu začala klesat. Tulipánové horečce byl naordinován tvrdý paracetamol – ekonomická krize.
Ta začala v roce 1636, když následkem paniky poklesla cena nejcennější cibulky (Semper Augustus) v přepočtu z 37 000 na necelé 3 000 korun českých. Rychlejší kupci stihli své „cenné papíry“ prodat zavčasu, pomalejší čekal bankrot. Paniku nahradil strach, strach hněv. Stát udělal to „nejlepší“, co mohl – řekl obchodníkům s tulipány, ať si své problémy vyřeší a odmítl do záležitosti vstoupit. Po bouřlivých debatách a společenských bouřích bylo zaručeno, že váš „cenný papírek“ měl alespoň 10% hodnotu ceny, za který jste jej pořídili. Pokud jste pořídili tulipány za 10 000 korun, vrátilo se vám 1 000 korun. Pokud jste zastavili dům, mohli jste si ponechat alespoň předsíň. Prodali jste koně? Vrátí se vám jedna podkova. A co lidé, kteří tulipány doopravdy vlastnili? Ti se mohli těšit alespoň z pěkné zahrádky.
Takže až příště uvidíte někoho, jak se těší z koupě másla (nebo vajíček) ve slevě, dopřejte mu tu radost a buďte rádi, že zatím nikoho nenapadlo za vámi přijít a říct: „Tady vám dám podepsané prohlášení, že když mi zastavíte dům, dám vám za něj za rok padesát kostek másla.“ Ale to se pravděpodobně nestane. Nakonec jsme s přáteli náš návrh na otevření máslové burzy svrhli ze stolu.
Ceny se neustále vyvíjí a vyvíjet budou. Nepanikařte. Ale když už jsme u toho, za kolik vajíček byste prodali zařízení, na kterém jste si tento článek přečetli?
https://en.wikisource.org/wiki/The_Tulip_Mania
https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/akcie-coca-cola-euro-2020-ronaldo.A210616_103611_eko-zahranicni_mato
https://plus.rozhlas.cz/tulipanova-horecka-a-krach-na-videnske-burze-strucna-historie-spekulaci-a-bublin-6513459
