Už je to skoro rok, co jsem napsala svůj první blogový článek, který se věnoval objevům z archeologického výzkumu dlouhé mohyly u Vražkova. Výsledky tohoto výzkumu se stále zpracovávají, ale s jistotou víme, že se ve stavbě nacházely dva pohřby bez jakýchkoli milodarů. V rámci projektu však nešlo o poslední terénní výzkum. V létě se zájem archeologů přesunul na nedalekou lokalitu u Račiněvsi, kde se zkoumala pravděpodobně nejdelší mohyla v Čechách.
Jedna z částí račiněveské mohyly byla prozkoumána už v roce 1998, kdy se o dlouhých mohylách (až na jednu výjimku) v Čechách vůbec neuvažovalo. Výsledek byl takový, že byl zaznamenán 36,4 metru dlouhý objekt, který nevydal žádné nálezy a jehož účel byl neznámý. Mohyla ale nebyla prozkoumána v celé své délce, protože byla “přeseknuta” výstavbou silnice. V loňském roce se však díky geofyzikálnímu měření a porostovým příznakům (všimněte si tmavšího zbarvení trávy na letecké fotce níže) objevila zbývající, naštěstí rozsáhlejší, část stavby. Letos tak mohl začít další terénní výzkum pod záštitou interdisciplinárního projektu spojujícího Katedru archeologie FF ZČU, Centrum pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Fakultu ekologie České zemědělské univerzity. Ohniskem výzkumu se z několika důvodů stal východní konec mohyly. Tím hlavním byl fakt, že u jiných mohyl mívá tato část charakter svatyně, která pro archeology může znamenat vyšší pravděpodobnost nálezů. A musím říct, že se toto plánování opravdu vyplatilo.
Archeologové potvrdili své hypotézy a ve východní části odhalili pozůstatky po duté, 5,5 × 2 metry velké komoře se vstupem. Toto zjištění je velice významné, neboť jde v Čechách o první doklad mohyly této konstrukce. Dále, 40 metrů od vstupu, byl v ose stavby objeven nezvykle velký hrob (s rozměry 3 × 2 metry, v hloubce circa 160 cm), který ukrýval kostru skrčeného jedince. Na tom by nebylo nic výjimečného, ale zajímavé je to, že pohřbený u sebe měl 4 kamenné hroty šípů. Mohlo tedy jít o důležitého válečníka, potažmo lukostřelce? Z našeho pohledu jistě musel být významnou osobou, když se mu dostalo takto monumentálního pohřbu.
V račiněveské mohyle byl nalezen i druhý pohřeb, který byl do této stavby uložený až o 1000 let později. Pro archeology jde o důležitou informaci, protože jde o dokázání toho, že dlouhé mohyly byly značnou dobu výrazným bodem v krajině, a mohly být využívány k uctívání kultu předků. Dovolím si zde citovat Jana Turka z Centra pro teoretická studia UK v rozhovoru pro denik.cz: “Nás nezajímá jenom tato samotná stavba, ale nás zajímá, co tady bylo před ní, v jakém rozsahu se tady pohřbívalo a uctívala se božstva v době, kdy stavba vznikla, ale i co následovalo potom. Celý ten vývoj nám ukazuje, že právě tady v okolí Řípu je několik míst a poloh, kde se téměř nesídlilo, ale naopak se tam především pohřbívalo a chodila se tam uctívat božstva. A to je něco, čemu my říkáme rituální krajina.“, čímž krásně vysvětluje smysl projektu.
Terénní fáze projektu „Eneolitické dlouhé mohyly v Čechách a rekonstrukce rituální krajiny pod Řípem“ račiněveskou mohylou skončila a nastává čas zpracování všech získaných dat a artefaktů. V příštím roce autoři plánují publikování výsledků a jejich prezentaci na několika konferencích. O tom ale jistě napíšu další článek.
Zbarvení porostu, které vymezuje dlouhou mohylu u Račiněvsi (Mapy.cz).
Výsledky geofyzikální prospekce.
