Nedávná doba pandemie, kdy jsme všichni zůstali zavření doma, se pro mě stala dobou nalézání staronových koníčků. Mohla jsem se vrátit k některým aktivitám z dětství a znovuobjevit jejich uspokojivost. Jednou z těchto aktivit je skládání puzzle.
Stručná historie puzzle
Původně puzzle vznikly okolo roku 1766, kdy britský kartograf John Spilsbury rozřezal dřevěnou mapu světa na jednotlivé země. Spilsbury vycítit obchodní příležitost a začal tyto „dissected maps“ prodávat v osmi různých variantách (např.: Asie, Anglie a Wales, Skotsko atd.) pro výuku geografie.
Nejvíce na popularitě získaly puzzle v období mezi lety 1929 a 1939, tedy po krachu newyorské burzy v době velké hospodářské krize, protože se ukázaly být levnou zábavou, která dlouho vydrží, nejen pro děti, ale též pro dospělé. Později, po 2. světové válce, nad dřevěnými puzzle převládly ty z papírové lepenky, jak je známe dnes. Během nedávné pandemie koronaviru se poptávka po puzzle opět zvýšila, tudíž jsem pravděpodobně nebyla jediná, kdo se k této aktivitě z dětství vrátil.
Výhody puzzle
Puzzle tedy slouží jako vzdělávací hračka pro děti a také jako volnočasová aktivita pro dospělé. Ukazuje se, že mohou mít pozitivní vliv na naše mentální zdraví. Mohou být útěkem z okolního světa a prostředkem digitálního detoxu. Při skládání je zaměstnáno jak naše tělo, tak i naše obě mozkové hemisféry. Levá polovina mozku je zapojována při fyzickém přikládání dílků skládačky a pravá polovina mozku při představování si, kam do celkového obrázku jednotlivé dílky patří. Puzzle zabírají 100 % naší pozornosti a dokáží tak snížit stres, zmírnit pocit úzkosti, trénují naši trpělivost a krátkodobou paměť.
Také nám pomáhají posilovat dovednosti podstatné pro řešení problémů. Nutí nás totiž formulovat strategie a následně je aplikovat. Zkuste se zamyslet nad tím, jaká je vaše strategie skládání puzzlí. Jak chaotickou změť malých barevných nepravidelných kousíčků přetvoříte v jeden krásný obrázek? Jaký je celkový proces skládání od otevření krabice až po zasazení posledního dílku? Je tento proces vždy stejný nebo se liší třeba v závislosti na barevnosti skládaného obrázku? Pomocí puzzle rozvíjíte obecné strategie řešení problémů, které pak můžete využívat i v jiných oblastech života.
Puzzle můžete skládat o samotě nebo také ve spolupráci s dalšími osobami. Při společném skládání puzzle se můžete zbavit shonu všedního dne, trávit čas bez zírání do obrazovky a vytvářet a prohlubovat osobní vztahy.
Skládání koníčkem
Skládání puzzle se v posledních dvou letech stalo mým oblíbeným koníčkem a vždycky si jejich skládání šetřím na chvíli, kdy budu mít na skládání naprostý klid. Beru to trochu jako odměnu a relax, takže většinou po zkouškovém strávím třeba 4 dny skládáním. Nejradši mám puzzle, které znázorňují nějaké umělecké dílo. Mám pocit, že mi to poskytuje možnost dané dílo poznat do hloubky, aniž bych musela navštívit galerii a hodiny zírat na plátno. U kvalitních puzzle vidím jednotlivé tahy, které malíř dělal při vytváření svého díla. Například teď v červnu jsem asi 3-4 dny skládala obraz, který se jmenuje The Star od francouzského impresionisty Edgara Degase o velikosti 1000 dílků (ve skutečnosti 1008 dílků).
Pokud tedy přemýšlíte, co dělat doma, až se budete schovávat před letními vedry nebo později před podzimními deštivými dny, doporučuji puzzle. Můžete si k nim pustit oblíbenou hudbu a strávit pár hodin skládáním malých barevných kousíčků k sobě. Uvidíte, že vás uspokojí, až do obrázku zapadne i poslední dílek.
