Dne 8. března 2022 byla na katedře filozofie fakulty filozofické pořádána Akademickým spolkem studentů politických věd v Plzni debata s názvem „Hledá se prezident”. Debaty se zúčastnili doc. Ladislav Cabada a Mgr. Václav Dolejší. Debata byla zaměřena na budoucí osobu prezidenta republiky, řeč však přišla i na nynějšího prezidenta a události týkající se jeho funkčního období. Dále se diskutovalo rovněž o přímé volbě, jejích výhodách a nevýhodách. Na samotném konci dostalo publikum příležitost zúčastnit se debaty díky svým položeným dotazům/podnětům. Mezi nimi vyvstala i otázka, zda „jsou Češi připraveni zvolit prezidentku?”.
Reakce hostů debaty se zprvu tvářila jednotně, hned vzápětí však vyšlo najevo, že se v zásadních bodech liší. Tím hlavním, na čem se oba hostující jednohlasně shodli, však byla prosba (/tužba), aby případná prezidentka pro Českou republiku nebyla zvolena pouze z toho důvodu, že světem stále hýbe feministické hnutí a společnost neodbytně volá po zrovnoprávnění žen a mužů. Jinými slovy, aby Česká republika svou volbou pouze nenastoupila do emancipačního autobusu trendu, který v současné době projíždí střední a západní Evropou. Toto východisko se mi zdá problematické hned z několika úhlů.
Za prvé je to skutečnost, že je volba ženy do vůdcovské role státu brána za trend. Na tom má však dle mého názoru silný podíl historický kontext, kdy ženy nebyly v mnoha (i evropských) společenstvích brány ani za právoplatné/rovnocenné občany země. A na jejich podílení v politice bylo až sprosté pomyslet, jelikož to bylo něco tak nepředstavitelného jako (až do nedávné doby) válečný konflikt ve 21. století.
Za druhé je to hledisko, které jsem si dovolila pracovně nazvat „neslučitelnost funkcí”, a sice role matky a jakýkoliv kariérní růst. Zatímco u muže přidává zpráva o tom, že je otcem, na jeho důvěryhodnosti, ženě skutečnost, že je matkou spíše ubírá, a to z jednoho velice jednoduchého (a o to více irelevantního) důvodu. Pokud je žena matkou a současně projevuje snahu mít i „kariéru”, pak je v mysli velké části (české) společnosti rozsvícena červená kontrolka. Taková žena přece nemůže být schopna věnovat se 100% oběma stranám, jednu musí vždy o něco zanedbávat. Takový předpoklad pak může mít jen dva scénáře podle toho, co žena upřednostní (jinými slovy, co se rozhodne zanedbat). Na jedné straně je to žena, která se rozhodla věnovat svému povolání maximum času a na založení rodiny ji ho už nezbývá tolik, kolik by si představovala. Takové ženě se v odborném jazyce přezdívá kariéristka. Na druhé straně je potom žena, která je na mateřské s prvním dítětem, třetím rokem tedy nepracuje. Osud tomu přeje a ještě před skončením první mateřské dovolené znovu otěhotní, celkově tedy zůstává doma zhruba 6 let. 6 let bez sebemenšího kariérního růstu zaručí její přebytečnost na trhu práce. A i přesto, že je jí ze zákona garantováno pracovní místo, ze kterého na mateřskou odcházela, je s největší pravděpodobností nucena z něj odejít, jelikož nebude schopna dohnat 6 let, které strávila výchovou svých dětí. Taková žena je označována jako matka v domácnosti, nebo také matka na plný úvazek.
Existuje tedy pro ženu životní cesta, za kterou by nebyla společností odsouzena? To je otázka pro budoucí generace. Teď je však nezbytné říct, že pokud má být příští rok na post prezidenta České republiky zvolena žena, mělo by to být proto, že je na toto místo nejvhodnější z řad kandidátů a ne proto, abychom jako země následovali trend, či snad proto abychom se snažili uměle vyvolat emancipaci na úkor naší legislativy.
Pokud tedy máme jako stát v přímé volbě prezidenta něco dokázat, pak je to schopnost zvolit kandidáta, který bude jako prezident nejvíce kompetentní, ať už bude jakéhokoli pohlaví.
