Slova – neutrální nástroje naší řeči, které nám umožňují formulovat naše myšlenky a dorozumívat se s okolím. Slova jsou něčím, co neodmyslitelně potřebujeme v každodenním životě. Skládáme je do vět, a ty následně využíváme v běžné komunikaci, psaném projevu, ale především ve vlastních myšlenkách, názorech a postojích. Díky slovům můžeme „zhmotnit” své myšlenky.
Dennodenně nám slova slouží jako jakési nástroje k našemu dorozumívání, a to jak s okolním světem, tak i s námi samotnými. Po většinu času jako neutrální nástroje. Domnívám se totiž, že slova jako taková nenesou žádné „hodnoty” (pozitivní/negativní). Slova jsou pouze obecná pojmenování, kterým jsme přiřkli významy a na základě těchto významů je dále soudíme. Slova sama o sobě přeci nemohou být špatná; špatné je to, co pro nás v daném případě představují (jako například slova hanlivá).
Nyní bych se ani příliš nezaměřovala na slova, u nichž se ve valném množství případů alespoň vzdělaná část společnosti shodne, že jsou špatná (či minimálně nevhodná k běžnému užití) – slova jako rasismus (a všechna jemu přidružená), fašismus a podobně. Základní rozdíl u těchto slov je v tom, že představují něco negativního už ze svého významu. Označují tedy něco, co je společností vnímáno jako špatné, a s tímto vědomím k nim také přistupujeme. Jejich úděl tedy přímo spočívá v pojmenování něčeho pro společnost nepřijatelného.
Já jsem se však chtěla zaměřit na slova, která mají sama o sobě význam neutrální, ale i přesto na ně pohlížíme negativně, většinou tomu tak je kvůli historickým událostem či ve spojitosti s konkrétní osobou (příp. konkrétními osobami), která jakýmkoli způsobem silně zasáhla do minulého/současného dění. Konkrétně mám na mysli slova jako ideologie, socialismus či propaganda. Jistě není náhodou, že všechna tři slova spolu do určité míry úzce souvisí.
Ač pro ideologii není jediná obecná definice, lze ji hrubě definovat jako „soustavu myšlenek, názorů, teorií i představ obvykle představující náhled na svět nebo společnost (…)”[1]. Ideologie jako taková tedy nese čistě neutrální význam bez jakéhokoli subjektivního zbarvení. Problém však, dle mého názoru, nastává ve chvíli, kdy můžeme ideologií označit něco konkrétního. Ideologií je například právě fašismus a v tomto bodě ztrácí ideologie svou neutralitu, protože najednou může představovat něco krajně nežádoucího.
Podobně je tomu i u slov „socialismus” a „propaganda”. „Socialismus” bychom mohli definovat jako „teorii o sociálně spravedlivého uspořádání společnosti (…)”[2]. Na druhé straně potom „propagandu” jako „veřejné šíření myšlenek, názorů s cílem přívržence”[3]. Neutralitu těchto slov však narušuje asociace, přesněji asociace s dalšími slovy. U „socialismu” k tomu dochází ve chvíli, kdy před něj přidáme přídavné jméno a dostaneme tak „nacionální socialismus”. Obdobná změna pak stačí i u „propagandy”, z níž touto úpravou dostaneme „nacistickou propagandu”.
Ke zkreslenému vnímání slov pak, dle mého úsudku, dochází právě tímto spojením – spojením nekonkrétních definic s konkrétními případy. Tehdy také dochází k vychýlení od původního významu slova a přihlédnutí k subjektivně zbarvenému vnímání. Ve chvíli, kdy čistě objektivním výrazům začneme přidělovat subjektivní významy, na základě kterých k nim následně přistupujeme. Při každém dalším kontaktu s daným slovem je již naše vnímání zkreslené a s každým dalším užitím slova pouze sílí. A tak slovo, které na začátku sloužilo jen jako označení se nyní stává „definicí”.
[1] Definice ideologie viz https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=Ideologie&typ_hledani=prefix (citováno 18. 10. 2021)
[2] Definice socialismu viz https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=Socialismus&typ_hledani=prefix (citováno 19. 10. 2021)
[3] Definice propagandy viz https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/propaganda (citováno 19. 10. 2021)
