Co si představíte pod pojmem robot? Některým z vás se možná vybaví kuchyňský robot nebo robotický vysavač, které máte doma. Spíše vás ale napadnou knižní nebo filmoví roboti. Mě napadají Sonny z filmu Já, Robot, R2-D2 a C-3PO ze Star wars nebo třeba animovaný Baymax z filmu Velká šestka. Jde o roboty, kteří mají pomáhat a sloužit lidem. Zkrátka, jak se píše na Wikipedii, „robot nebo robotka je stroj s určitou mírou samostatnosti, vykonávající určené úkoly, a to předepsaným způsobem a při různých mírách potřeby interakce.”
Také mě ale samozřejmě napadne Karel Čapek a jeho hra R.U.R., kde bylo slovo robot poprvé v roce 1921, zmíněno. Je obecně známo, že tento pojem vymyslel Karlův bratr Josef Čapek a odvodil jej ze slova robota. Výše zmínění roboti se skládají z různých kovových součástek, mechanických kloubů, senzorů a čidel. Záměrem Karla Čapka však nebylo stvořit mechanického robota. Hovoří o nich jako o svébytných organismech, proto je také nazývá „Roboti” s velkým R.
Podívejme se do samotné hry. Už v předehře můžeme číst, jak Roboti vznikli. Jejich původní stvořitel Rossum chemickou syntézou objevil látku, jakousi protoplazmu, která se chovala jako živá hmota. Z ní se pak pokoušel vytvořit člověka, což bylo náročné a trvalo to dlouho. Jeho synovec chtěl proces urychlit, a tak chystané stvoření zjednodušil, aby vytvořil levnou a zároveň velmi efektivní pracovní sílu. Roboti jsou vůči lidem popsáni takto: „jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši.” Dále jsou ve hře zmíněna „měsidla na těsto”, „kádě na játra, mozky a tak dále”, „továrna na kosti” a „přádelna nervů”. Jak tedy vidíme, původní Roboti nejsou sestaveni z kovových součástek, ale z jakési organické hmoty. Jsou spojením organické látky a industriální výroby, jsou živými stroji.
Čapek zdůrazňuje podobnost člověka a Robota i skrze scénické poznámky. Píše: „Roboti oblečeni jako lidé. Jsou úsečni v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.” Je těžké určit, kde končí člověk a kde začíná Robot, což je také příčinou komických situací na začátku hry, kdy Helena není schopna rozlišit mezi člověkem a Robotem. Autor nás vybízí k přemýšlení nad otázkami: jaký je rozdíl mezi člověkem a tímto výtvorem, do jaké míry se strojům podobáme. Svět si však roboty přebral svým způsobem. Vlivem industriální doby se z nich stala jakási plechová humanoidní monstra s počítačem místo mozku. A i z Čapkových Robotů se na jevištích postupně stala stvoření plechových tváří.
Sám autor se vůči tomuto novému pojetí robotů ohradil v článku, který byl uveřejněn v Lidových novinách 9. 6. 1935, nazvaném Autor robotů se brání. Čapek zde píše, že jeho Roboti nejsou mechanismy z plechu a koleček a nejsou oslavou strojového inženýrství. Při jejich vytváření chtěl vzdát poctu moderní biologické chemii, která objevuje a částečně sestrojuje „enzymy, hormony a vitamíny, jež dávají živé hmotě schopnost růst a množit se a pořizovat jiné životní záležitosti. … Proto dal chemickou syntézou vzniknout nové hmotě, která se prostě chová jako živá; je to organická látka, jiná než ta, ze které je vybudována živá buňka; je to něco jako jiná alternativa života, hmotný substrát, ve kterém by se mohl vyvinout život, kdyby se nebyl dal od začátku jinou cestou.” Pokud by byli Roboti stvořeni z neživé hmoty, jak by se v nich v závěru hry mohla objevit láska a duše, a s nimi i Alquistova naděje, že určitá forma života bude i dále existovat?
Čapek kritizuje světový výklad robota. Píše, že „svět nestojí o jeho vědecké roboty a že si je nahradil roboty technickými; ti jsou, jak zřejmo, pravá kost z kosti našeho věku. Svět potřeboval robotů mechanických, neboť věří ve stroje víc nežli v život; je víc fascinován technickými divy než zázrakem života.” Čapek se skrze své Roboty pokusil protestovat proti jakémusi zmechaničtění lidí a jejich možné dehumanizaci. Tato hrozba zmechaničtění je podle mě dobře vidět ve frázi „pracovat jako robot”, kterou v tomto smyslu běžně používáme. Roboti tuto mechaničnost na konci hry porazí a stanou se novou živou formou na Zemi. Podle docentky Jany Horákové, která se Čapkovým Robotům odborně věnuje, nás Čapek na konci hry vybízí, abychom aplaudovali zániku člověka a nástupu civilizace robotů.
Roboti jsou velkým a často probíraným tématem. Dochází k jejich neustálému zdokonalování a využívají se pro mnoho účelů. Možná právě to, co jim chybí, je součástka ze živé hmoty. Třeba až dokážeme vytvořit „živý stroj”, stejně inteligentní jako jsme my, nebudeme se jako lidstvo cítit osaměle a budeme moci část tíživé existence přenést na bedra někoho dalšího.
