Úsměv byl na oko, bezvýznamný, uvnitř přímo trpký. Obvykle mi obeznámenost známého číšníka s mojí objednávkou před tím, než cokoli vyslovím, objednávku usnadňuje, možná i dělá radost. Dneska se mě ale jímá divný pocit, jsem zaražená. Jo, vážně Birell. Ne, není mi nic. Otřepanou výměnu končím dalším trpkým úsměvem; tohle je asi ono. Je prvního února a já se s lehkým vzrušením stávám jednou z pěti Češek (či Čechů), kteří se chystají tento měsíc abstinovat. Neodrazují mne protočené panenky ani…
