Ze studentského života

Sucho v Česku – Češi v suchu?

Úsměv byl na oko, bezvýznamný, uvnitř přímo trpký. Obvykle mi obeznámenost známého číšníka s mojí objednávkou před tím, než cokoli vyslovím, objednávku usnadňuje, možná i dělá radost. Dneska se mě ale jímá divný pocit, jsem zaražená. Jo, vážně Birell. Ne, není mi nic. Otřepanou výměnu končím dalším trpkým úsměvem; tohle je asi ono. 

Je prvního února a já se s lehkým vzrušením stávám jednou z pěti Češek (či Čechů), kteří se chystají tento měsíc abstinovat. Neodrazují mne protočené panenky ani povrchní úsměšky. Odolávám spílání nad jedinečností momentů, jež teď rozhodně neprožiji s takovou intenzitou. Možná. Ale možná tento způsob (ne)přijetí vypovídá o něčem úplně jiném. 

Neřest (ve) společnosti

S pitím jsem začala daleko před hranicí zákonnosti. Věk překročil zrádný mezník, kdy se zkracují sukně a prodlužuje odchod domů. Byl ples, ve vzduchu bujarost, v náručí přátelé, ve sklenici – pivo. Jdu do toho? Pokud mi taková myšlenka vůbec bleskla hlavou, zmizela dřív, než řekneš kocovina. Stala jsem se dalším černým puntíkem v ohyzdné statistice, jež ve spotřebě alkoholu řadí české mladistvé na přední příčky evropských vrstevníků. 

Více než vlastní touze po adrenalinu a společenském přijetí ale svoje chování přisuzuji (nikoli poprvé) chybě v systému. Nejde totiž ani tolik o rozměr neřesti v člověku, spíš jako o pozici alkoholu ve společnosti jako celku. 

Neřeknu nic nového, když Čechy označím za národ pijanů. Domácí i zahraniční povědomí si na to tak nějak – zvyklo. Jestliže na sklonku režimu jsme vypili tolik, jako průměr zemí OECD, po jeho pádu už jsme jen stoupali. Dravá devadesátá totiž vedle svobody volit přinesla i svobodu pít, a to takzvaně co hrdlo ráčí. Ceny byly nízko, regulace ještě níž. Pokud v roce 1936 dospělý Čechoslovák zkonzumoval 3 litry čistého alkoholu ročně, o tři dekády později to bylo 7 a dnes necelých 12 litrů. O vedoucí příčky se dělíme s Litvou, Lotyšskem nebo Rakouskem. Na průměr 6 litrů (světově) a 8,5 litrů (v EU) budeme asi ještě nějakou dobu hledět z vrchu.

Proč tolik pijeme? A pijeme skutečně tolik?

Medailové pozice si možná hřejí přátelé z Pobaltí, mezinárodním žebříčkům ale dominujeme dlouhodobě, většina z nich nám aktuálně přisuzuje třetí místo. Denně si dá do nosu až 10 % Čechů a Češek, přičemž Čechů zhruba jednou tolik co Češek. Naprostá většina populace nad tím přitom nehne brvou. Až 88 % společnosti na tom vlastně nevidí nic špatného. Zde se asi má ukázat něco, kolem čeho tu celou dobu našlapuji. Proč tomu tak je? Proč je pití alkoholu něco tak abnormálně normálního? 

Pro vysvětlení možná pomůže srovnání obsahu ve sklenicích. Na rozdíl od východních sousedů do nich ve většině případů lijeme pivo. Pivo je totiž klenot. Pivo je národní bohatství. Po desítkách hovorů s lidmi odjinud usuzuji, že pivo je synonymem pro Czechia. Tradice, která údajně sahá až k pradávným mnichům z prvního století, vytvořila spolu se specifickou recepturou a stravitelnou chutí národní příběh, který dnes aspiruje na zapsání mezi památky UNESCO. Pivo, pivo, pivo… Píšu to a vidím rozplývající se tvář Bolka Polívky, Rudy Hrušínského, asi i Vlasty Buriana a rozhodně Járy Cimrmana. Přemítám nad jakýmkoli obědem s přáteli, jakoukoli oslavou či žalem. Vše je přirozeně spojeno s alkoholem, všude piji pivo. Jeho konzumace je natolik propsaná do naší identity, tolik všední a samozřejmá, že by v tom jednoho nenapadlo hledat snad nějaký problém. 

Pít častěji, umírat rychleji

Problém to nepřekvapivě je. A vzhledem k výše uvedenému nabývá pozoruhodných kontur. Zatímco totiž spotřeba piva mírně klesá a pivovarníci tiše znervózňují, roste například konzumace vína – a obecně alkoholu v populaci. Na situaci se výrazně podepsala i pandemie Covidu. Jak vysvětluje adiktolog Petr Popov, izolace pití utlumila u pijáků příležitostných, a naopak zintenzivnila u pijáků pravidelných. Roste také množství rizikově pijících žen (tzn. 1–2 sklenice denně), a to o něco rychleji, než počet rizikově pijících mužů (tzn. 2–4 sklenice denně). Škodlivě (5 sklenic a více) pak pije až 13 % z nás, a to alespoň jednou týdně.

Jak může být pití rizikové nebo škodlivé? Snadno – umírá se rychleji (až o 24 let), jeden snáze přijde k jedné (nebo více) z civilizačních chorob, rapidně roste domácí násilí (2/3 z případů je spojeno s alkoholem). Stačí být přitom konzument „v normě“ (např. já před únorem), a už lze pozorovat dopady jako zvýšená únava, špatný (REM) spánek, snížená hydratace. Přidejme částku 56 miliard na náklady spojené s konzumací alkoholu, a ze zábavy se najednou stává celospolečenský problém závratných rozměrů.

Vznešenou pointou může být postrčení k výzvě měsíčního nepití. Zdravotní zlepšení se prý dostavuje většinou až po šesti týdnech, přesto či proto se ale jedná o vysoce přínosný a pozoruhodný experiment. Možná je ale podstatnější ještě jiná věc. Totiž začít o alkoholu přemýšlet jinak: nečinit z něj záruku zábavy, nehledat v něm odpověď na pocity. Když kámoš dneska večer nepije, říct zkrátka: ok. Když někdo nechce panáka, panáka mu nekoupit. Když si někdo místo dvanáctky objedná Birella, říct prostě jen: bude to všechno?

 

Užitečné, nabyté a strašně smutné zdroje (řazeno dle přitažlivosti)

Vinohradská 12 (2023). Proč mají Češi problém s alkoholem. Český rozhlas. 8. 2. 2023 (https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/podcast-vinohradska-12-alkohol-adiktolog-popov_2302080600_cen, 7. 2. 2023).

Lichková, A. P. (2020). Češi pijí alkohol hodně, v únoru je to jinak. Pomáhá „sucháč“ trvale změnit špatné návyky? Radio Wave. 6. 3. 2020 (https://wave.rozhlas.cz/cesi-piji-alkohol-hodne-v-unoru-je-jinak-pomaha-suchac-trvale-zmenit-spatne-8159393, 7. 2. 2023). 

Vláda ČR (2018). 1,5 milionu lidí má v ČR nakročeno k závislosti na alkoholu. Pomoci mají i nové národní stránky alkohol-škodí.cz. Vláda ČR. 20. 7. 2018 (https://www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/media/1-5-milionu-lidi-ma-v-cr-nakroceno-k-zavislosti-na-alkoholu–pomoci-maji-i-nove-narodni-stranky-alkohol-skodi-cz-167685/, 7. 2. 2023).

Maca, T. (2020). Pijeme kvůli strachu z blízkosti. Alkohol nás zbavuje emočních bloků, říká terapeutka. Aktuálně.cz. 3. 2. 2020 (https://magazin.aktualne.cz/pijeme-kvuli-strachu-z-blizkosti-alkohol-nas-zbavuje-emocnic/r~87b5f69235fe11ea88f50cc47ab5f122/, 7. 2. 2023).

Drogy-info.cz (2021). Zpráva o alkoholu v ČR 2021. Drogy-info.cz. 2021 (https://www.drogy-info.cz/zprava-o-zavislostech/alkohol-2021/, 7. 2. 2023).

OECD/European Observatory on Health Systems and Policies (2021). Czechia: Country Health Profile 2021, State of Health in the EU. Brusel: OECD Publishing. Dostupné zde: https://health.ec.europa.eu/system/files/2021-12/2021_chp_cs_english.pdf 

The Economist (2010). All pints east. The Economist. 17. 8. 2010 (https://www.economist.com/news/2010/08/17/all-pints-east, 7. 2. 2023). 

OECD (2021). Alcohol consumption (indicator). OECD. 2021 (https://data.oecd.org/healthrisk/alcohol-consumption.htm, 7. 2. 2023).

Publikace tvůrců kampaně Suchej únor (2021). Velmi najs a velmi se těším, až mi dorazí (https://drive.google.com/drive/folders/11mb1U_qPab_kxhgPQ620Llp8OsUuEH82). 



Tagged , , ,

About Kateřina Šteflová

Všude je hezky, tak nerada zůstávam doma. Neviděla jsem žádný film a nestíhám autobus. Kupuju knížky, to abych měla co číst v důchodu. Zahradničim, nešiju a chutná mi kafe.
View all posts by Kateřina Šteflová →

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *