V roce 1969 se Michel Foucault ve své přednášce Co je to autor dotkl široce známého tématu, totiž příbuznosti psaní a smrti. Tuto příbuznost můžeme vidět hluboko v historii. Řekové chtěli pomocí vyprávění udržet hrdinu nesmrtelným. Snažili se, aby činy, které vykonal, žily společně s jeho jménem navždy. Brzká smrt tak hrdinovi přinesla nesmrtelnost jména. Ve středověkém arabském příběhu Tisíc a jedna noc je také život získán pomocí příběhu. Šahrazád vyprávěním oddaluje svou smrt a odměnou za poutavé a dlouhé…
