Sedíc sama s notebookem u stolu, hledajíc někde pod stolem svou bačkoru. Přednáška již začíná, zatímco mžourám ještě očima. Náhle zaslechnu otázku, zda slyšíme se ve sluchátku. Nevím, zda to mám brát jako vtip, nebo jako dobrý filmový tip. „Ano, slyšíme,“ odpovídám svým hlasem, ačkoliv Šebestová ani Mach nejsem. Přednášející opět pokračuje ve výkladu a já si již typicky podpírám svou bradu. Raději si budu bradu podpírat, než poté hlavu ze stolu sbírat. Je příliš lehké usnouti a to vše…
