Před pár dny jsme si připomněli výročí 17. listopadu. První, co se každému při vyslovení tohoto data vybaví je Sametová revoluce 1989. Někteří by mohli ještě vzpomenout na Mezinárodní den studentstva, avšak menší počet lidí by si vybavil události spojené s 17. listopadem 1939. Ten den se nezapsal pouze do českých dějin, nýbrž i do těch světových. Byl to den, kdy nacisté uzavřeli vysoké školy na území toho, čemu říkali Protektorát Čechy a Morava.
Hitler plánoval obsazení Československa již v roce 1938. Tato vojenská operace měla dostat krycí název Fall Grün a měla znamenat další teritoriální rozšíření Německé říše. Akce Fall Grün se ale nakonec neuskutečnila kvůli přijetí Mnichovské dohody čs. vládou a následnou anexí Sudet. To Hitlerovi hrálo do karet a hlavně mu to pomohlo vytvořit image mírového sjednotitele německého národa do jednoho státu. Západní představitelé si zase oddechli, že válku úspěšně zažehnali obětováním suverenity jednoho středoevropského státu, který existoval teprve 20 let. Po anexi Sudet následovalo období tzv. druhé republiky, pro níž je charakteristický autoritativní způsob vlády reprezentovaný Stranou národní jednoty, která byla jednou ze dvou povolených politických stran v tehdejší Česko-Slovenské republice (Po nátlaku slovenských autonomistů se nakonec přistoupilo na kompromisní změnu názvu z Československa na Česko-Slovensko).
Za druhé republiky byl schválen tzv. zmocňovací zákon, který na dobu dvou let omezil pravomoce parlamentu na úkor prezidenta a vlády. Během této éry se začal prosazovat antisemitismus podporovaný nacionalistickou a italským fašismem inspirovanou Stranou národní jednoty. To vše připravilo půdu pro budoucí nacistickou okupační správu českých zemí.
Zánik Československa započal 14. března 1939 vyhlášením nezávislého Slovenského státu pod vedením klerofašistické HSĽS-SSNJ, pokračoval vpádem německých vojsk do českých zemí na přelomu 14. a 15. března a byl završen vydáním Výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava samotným Hitlerem na Pražském hradě. Protektorát měl jen omezenou míru autonomie a z hlediska mezinárodního práva byl součástí Německé říše. Nacisté na jeho území zahájili masivní vlnu germanizace, která vytlačovala z veřejného prostoru veškeré protiněmecké živly. Všude se vyskytovaly dvojjazyčné názvy a němčina byla zvýhodňována ve všech ohledech.
V jiných Německem okupovaných zemích jako Francie, Polsko nebo Jugoslávie se zformoval vojenský partyzánský odboj, v Protektorátě Čechy a Morava ale k žádnému ozbrojenému odporu nedošlo. To mělo své důvody hlavně v hornatosti českých zemí a v absenci zbraní. Československý odboj se tak soustřeďoval především na zpravodajskou činnost a bojkot. K odporu českého obyvatelstva vůči německé nadvládě došlo jen pár měsíců po začátku okupace při výročí vzniku samostatného Československa 28. října. Nacisté se nastávajícího výročí báli navzdory tomu, že státní svátek vzniku republiky zrušili.
Onoho osudného dne 28. října 1939 došlo v několika větších městech v Protektorátě k masivním demonstracím doprovázenými skandováním hesel a zpěvem vlasteneckých písní. V Praze se demonstrující střetli s německými bezpečnostními složkami, které zahájily palbu, která si vyžádala jednu smrt a desítky zraněních. Tou jednou osobou, která zemřela přímo na místě během demonstrace byl mladý dělník Václav Sedláček, o něco méně známá oběť násilného potlačení demonstrací, která je často opomíjená ve stínu o něco známějšího studenta medicíny Jana Opletala. Nadaný student Opletal nezemřel hned na místě po zásahu od dodnes neznámého střelce, ale až 11. listopadu na následky postřelení. Jeho pohřeb konaný 15. listopadu přerostl ve studentskou demonstraci proti nacistům. Rodina se tak s rakví musela přesunout do Opletalovy rodné Lhoty nad Moravou, kde již pohřeb proběhl v relativním klidu, akorát za dozoru gestapa.
Nacisté na listopadové události reagovali uzavřením českých vysokých škol v Praze, Brně a Příbrami dne 17. listopadu. Následně pozatýkali několik studentů a studentských funkcionářů a odvezli je do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět studentů nacisté popravili ještě toho dne. Většina studentů se nakonec z koncentračního tábora vrátila na vyslyšené požádání protektorátního prezidenta Emila Háchy.
Dva roky po listopadových událostech se konalo zasedání Mezinárodní studentské rady, která 17. listopad ustavila jako Mezinárodní den studentstva. Po válce se roku 1947 v Praze konal 1. světový festival mládeže a studentstva pořádaný Světovou federací demokratické mládeže, která si pro jeho oslavu vybrala právě Československo k uctění památky studentských obětí nacistické represe. Přesně o padesát let později se 17. listopad stal symbolem konce komunistické diktatury v Československu, když se v souvislosti s výročím Mezinárodního dne studentstva konala studentská manifestace, která pak přerostla v protirežimní protest potlačený Veřejnou bezpečností.
K pádu režimu přispěla rozšířená fáma o tom, že násilné potlačení studentské manifestace si vyžádalo smrt studenta Matematicko-fyzikální fakulty UK Martina Šmída, což se ukázalo být výmyslem, každopádně nelze popírat, že i tato fáma měla svůj podíl na pádu komunistického režimu. Dnes si 17. listopad připomínáme jako Mezinárodní den studentstva, avšak zároveň i jako Den boje za svobodu a demokracii, jehož připomínky se vždy účastní i nejvyšší představitelé a představitelky České republiky, včetně samotného prezidenta.
Zdroje:
- RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012.
- FIDLER, Jiří. Kronika republiky 1918-1968. Praha: Ottovo nakladatelství, 2020.
Zdroj obrázku:
