Když se řekne léto, tak se každému vybaví opalování, teplo, bazén a některým, jako třeba mě, i hudební festivaly, které naleznete po celé léto v různých lokalitách a velikostech. Pro mě se hudební festivaly staly takovou formou relaxace a vlastně i dovolené. Každý rok se těším až opět na nějaký festival vyrazím a užiju si tu atmosféru.
Poprvé jsem na festival jela v 16 letech, kdy jsem musela hodně přesvědčovat rodiče, aby mě pustili. Tehdy jsem jela na České hrady na Rožmberk a jeli jsme tam vlakem. I když už bych na festival znovu vlakem nejela, stejně to byl skvělý zážitek – obzvlášť návrat, kdy celým vlakem zněly písničky z fesťáku, někdo vytáhl kytaru a dva kluci bavili celý vagón svými fórky.
Poslední roky se mým pravidelným stal Pekelný ostrov v Holýšově, kde jsem letos byla již poosmé. Je to pro mě o to víc neuvěřitelné, že v roce 2014 to byl takový malý festiválek a teď je to doopravdy obrovský fesťák, který byl letos poprvé v historii vyprodán. Musím přiznat, že jsem sama nechápala, kam se tam všichni ti lidé vešli.
Vždy jsem spatřovala výhodu v tom, že za jednu cenu si poslechnete více kapel, zdá se mi to výhodnější než kupování lístků na jednotlivé kapely. S tím se tedy pojí i to, jak moc chcete riskovat. I přesto, že na Pekelný ostrov jezdí celkem stálé kapely a pak pár obměněných, tak kupujeme tzv. „zajíce v pytli“. Protože první lístky jsou nabídnuty v momentě, kdy ještě nejsou zveřejněny žádné kapely. Takový lístek vyjde nejvýhodněji a čím víc zveřejněných kapel je, tím dražší lístky jsou.
Kromě kapel, které si můžete poslechnout, je to právě specifická atmosféra, kterou na festivalech miluju. Ještě se mi nestalo, aby na nějakém festivalu, někdo dělal vyloženě špatnosti. Spíš je to takové uvolněné a přátelské prostředí. Poznáte nové lidi, spřátelíte se a budujete společně zážitky. Je jedno, že v normálním životě by vás toho moc nespojovalo, ale tady vás spojuje hudba a to nejen ta, která zazní ze stage, ale i ta, kterou pouští lidi ve stanovém městečku, takže je dost možné, že vám už pak polezou některé písničky krkem .
Mezi jedeé z mých nejlepších zážitků patří, když na rockovým festivale hrál Jaroslav Uhlíř a bylo jedno, zda jste rocker nebo metalista a jestli je vám 5 nebo 60, ale všichni jsme stáli v tom největším pařáku a z plna hrdla zpívali „Když se zamiluje kůň“ nebo „Statistika nuda je“. Další rok se přesně na tomhle festivalu ztratilo dítě, které přivedl moderátor na podium a celý Pekelňák zpíval „Skákal pes“, aby se našel holčičky tatínek.
Právě i v tom je kouzlo festivalů, jelikož zde potkáte lidi různého věku. Letos jsem byla velice překvapena tím, kolik rodin s dětmi na festival přijelo a v jednu chvilku jsme si tam pak s přítelem pokecali s vitální babčou, která zde byla potřetí, a s jejím partnerem, který byl na takovém festivalu poprvé. S Kubou Rybou z Rybiček jsme úspěšně zaháněli déšť a musím přiznat, že vidět takhle plný festival i přes 3 hodiny vytrvalého deště je něco neuvěřitelného. Dopoledne před tím se člověk v klidu mohl spálit na slunci a potřeboval zchlazení v ledové řece.
Sama mám na festivaly jen ty nejlepší vzpomínky a každý rok mi dají skvělé zážitky a příběhy, které mohu vyprávět. Takže bych vám doporučila najít si nějaký zajímavý festival, kde vás osloví interpreti a vyrazit zažít něco nového.
