Pro všechny milovníky a milovnice moderního umění se do Západočeské galerie v Plzni po téměř 60 letech vrátila díla českého malíře Josefa Šímy. Pro návštěvníky a návštěvnice je k vidění od 24. října 2025 do 1. března 2026 ve výstavní síni Masné krámy. Přesto, že Šíma měl nejblíže k surrealismu, jeho dílo nelze jednoznačně zařadit k jednomu uměleckému směru, což ho činí pozoruhodným. Na obrazech tohoto avantgardního malíře, který by stejně tak mohl být považován za Francouze, si jistě každý najde něco, co upoutá jeho zrak. Po odchodu do Francie, kde nakonec strávil celý zbytek života, se dostal do přímého vlivu zahraničních moderních uměleckých směrů, kde umělce pohltily zcela jiné impulsy než doma v Československu – dostal se doslova do jiného světa, právě na to a na celkové prolínání různých oblastí v životě Josefa Šímy naráží název výstavy Mezisvěty.
Josef Šíma svou uměleckou kariéru zahájil v Brně, nicméně krátce poté odjel do Francie, kde toužil poznávat moderní umění. Po roční zkušenosti s prací kreslíře na hranicích Francie a Španělska odjel do Paříže (1921), kde zprvu tvořil, řekla bych klasická díla v moderním duchu. Šímovo výtvarné umění se však postupně začalo propojovat s dalšími mimouměleckými projevy, zejména s poezií. Ovlivnit se bezesporu nechal také dadaismem. Na jeho malbách se stal nejpozoruhodnější smysl pro symbolický rozměr, jenž dokázal navodit.
Od poloviny 20. let začala Šímovu tvorbu ovlivňovat přátelství s básníky, úvahy nad poezií, zejména úvahy vedené s jeho přítelem lingvistou Romanem Jakobsonem během Šímových návštěv Prahy. V Šímových malbách a kresbách, které často tvořil přímo do básnických sbírek, můžeme pozorovat propojení nelogických spojení a vrstvení různých významů, jenž se proměňují. Poezii bohužel nerozumím, nicméně Šímovy kresby doplňující básně mi rozhodně přijdou jako stručné vystižení básní, které tak převádí do výtvarné podoby. Od 30. let tvořil především abstrakce, ty nejlépe reprezentují obrazy krajin z let 1923–1934.
Celá výstava začíná i končí Šímovou vrcholnou tvorbou, jíž představují vystavené modely vitráží, které začal tvořit v 60. letech pro katedrálu v Remeši. K vidění je mnoho návrhů, na nichž Josef Šíma v závěru kariéry pracoval. Výstavu bych za sebe zhodnotila jako velmi zdařilou. Nenápadně poukazuje na umělcovo kolísání mezi vysokou a populární kulturou, což nebylo pro avantgardu netypické. Líbilo se mi, že umění Josefa Šímy bylo představeno trochu jiným něž ryze tradičním pohledem, rovněž se přísluší vyzdvihnout spoustu uvedených informací, které umělcovu tvorbu zasadily do kontextu jeho života. Výstavu bych jednoznačně doporučila všem, kteří váhají či mají blízko k modernímu surrealistickému a abstraktnímu umění.
Zdroj obrázku: https://www.artmap.cz/josef-sima-mezisvety/
