Soumrak samurajů je další publikací na téma japonských dějin z pera plzeňského historika Romana Kodeta. Kniha tematicky doplňuje předchozí dvě autorovy knihy, a to sice Války samurajů a Příběh samurajů, a dala by se tedy označit za jakési zakončení autorovy trilogie.
První díl ze série, Války samurajů, představil dějiny Japonska od nejstarších dějin až po 19. století, přičemž zřetel byl kladen na popisování vývoje japonské vnitropolitické scény a nesčetných konfliktů mezi příslušníky japonské šlechty, které v konečném důsledku vedly k etablování samurajů coby elitní vojenské kasty. Druhý díl, Příběh samurajů, v lecčem na Války navázal, avšak jádro knihy bylo tentokrát soustředěno nejen na politický vývoj, ale i na vývoj ekonomický, společenský a kulturní. V knize jste se mohli seznámit s běžnými rituály samurajského života, pochopit principy kodexu bušidó a neokonfucianismu, který od 17. století plnil v japonské společnosti roli oficiální státní ideologie. Příběh sledoval především radikální změnu, kterou si samurajové prošli v období Edo, kdy se z elitní vojenské jednotky přeměnili na elitní byrokraty vykonávající vůli šógunovy státní administrativy (bakufu). Soumrak samurajů, nejnovější Kodetova kniha, Příběh samurajů zakončuje a věnuje se další radikální změně, kterou si samurajové (ale s nimi i celé Japonsko) prošlo v 19. století.
Kniha věnuje prostor tématu, kterému se v českém prostředí zatím nedostalo příliš velké pozornosti, a to období bakumacu, jenž můžeme vymezit lety 1853–1869. Období bakumacu bylo bezprecedentním a přelomovým obdobím v japonských dějinách a autor jej představuje v úvodních dvou kapitolách. To vám umožní se alespoň okrajově orientovat v problematice japonských dějin. Japonské císařství bylo od 17. století až do roku 1854 uzavřeno před celým světem. Za účelem ochrany rolnického obyvatelstva před vlivem křesťanství a kontroly volného pohybu přijala celá země v 17. století politiku „uzávěry země“ (politika sakoku), v jejímž rámci bylo zakázáno Japonsko opustit, či do něj vstoupit. Jediným komunikačním uzlem mezi Zemí vycházejícího slunce a zbytkem světa byl uměle vytvořený ostrov Dedžima u Nagasaki, ze kterého měli právo poslat do Japonska jednu obchodní loď ročně pouze Nizozemci, kteří byli jediným národem, jemuž Japonci umožnili na svém území obchodovat.
Situace se začala měnit v 19. století, kdy evropské státy vlivem průmyslové revoluce a růstem světového obchodu začaly pronikat na Dálný východ a projevily zájem o místní národy. V hledáčku jejich zájmů stála primárně Čína, ale k rostoucí intenzitě kontaktů začalo docházet i směrem k Japonsku. Šógunovi a jeho státní administrativě se dařilo cizince od břehů diplomaticky odhánět, avšak změna přišla v roce 1853, kdy do Japonska zavítal komodor Matthew Perry ze Spojených států amerických. Perry k japonským břehům přijel s flotilou a ultimátem – buď budou otevřeny japonské přístavy americkému obchodu dobrovolně, anebo se vrátí s větší silou a otevře je sám. Perry si pro japonskou odpověď připlul následující rok. Bakufu, vědomo si toho, že nemůže tlaku z vnější odolávat, ustoupilo a otevřelo Američanům dva přístavy.
Tím Japonsko vstoupilo do jedné z nejdynamičtějších etap svých dějin, která vyvrcholila pádem šógunátu a restaurací císařské moci (restaurace Meidži). Kodet se v knize věnuje celému spektru událostí, které byly následkem Perryho mise. Začíná mapováním pronikání cizinců na japonskou půdu, což Japonsko samotné rozdělilo na dva politické tábory – na ty, kteří byli pro obchodní smlouvy se zahraničními státy, a na ty, kteří je odmítali. Tyto tábory časem přerostly ve dvě politické frakce, které spolu začaly svádět mocenský boj, a to sice na frakci, která si přála obnovit moc císaře, a na tu, která chtěla zachovat u moci bakufu.
Svou roli ve vnitropolitickém rozpolcení Japonska sehrály i západní země, pro které se Japonsko stalo další obchodní příležitostí a jež v Zemi vycházejícího slunce sledovaly své vlastní zájmy. V knize je tak značný prostor věnován britskému, americkému, ruskému, ale i francouzskému přístupu k Japonsku, přičemž pozornost je zaměřena i na vstupování západních velmocí do japonské vnitropolitické situace. Opomenuty nejsou ani základní aspekty života v Zemi vycházejícího slunce a vy se tak můžete seznámit s prostředím, ve kterém cizinci museli na japonské půdě žít, popřípadě se situací na půdách konzulátů, které se často stávaly terči xenofobních útoků.
Knize se musí nechat i krásné grafické zpracování, jenž je dílem Žanety Kortusové, které se stejným způsobem před několika lety vyvedl Příběh samurajů. Kniha není doplněna pouze o portréty důležitých aktérů doby bakumacu, ale také o užitečné mapy, které vám pomohou se v Japonsku lépe orientovat. Nechybí ani okopírované smlouvy či důležité dopisy.
Pokud tedy hledáte knihu, kterou byste si mohli rozšířit obzory a dozvědět se něco nového o poměrně neznámém a zajímavém tématu, rozhodně neváhejte. Tato Kodetova nová kniha je určitě dobrou volbou.