Do Lucemburku jsem se poprvé podívala před dvěma lety v rámci školní exkurze. Městem jsme tehdy jen proletěli, ale mně se zarylo do paměti. Mou dodnes nejoblíbenější fotkou je pohled na modré nebe skrze lampiony zavěšené v každé uličce Altstadtu. Není tedy divu, že když jsem dostala možnost pracovat přes léto u německých hranic, návštěvy Lucemburska jsem se nemohla dočkat…
Ze své první návštěvy si pamatuji, že jsem za espresso a croissant dala, v roce 2021, 8.50 EUR a v obchodu se suvenýry jsem při nahlédnutí na cenovku myslela, že mě „vomejou“. Letos jsem tedy zvědavá. Dá se do Lucemburska podniknout student-friendly výlet? Otevřu stránky Deutsche Bahn a vidím hned přímý spoj Cochem – Luxembourg. Vlak číslo RE11 Vás doveze až na hranice Německa v rámci měsíčního předplatného 49 EUR ticket (jinak také Deutschland ticket) a cože? Jo! Po celém Lucembursku je opravdu veškerá veřejná doprava zdarma! Od vlaků a tramvají až po lanovky! Do hlavního města se tak dá dostat velmi pohodlně! Sbalím svačinku jako správný český student a vyrážím. Autobus i tramvaj člověk při vystoupení z hlavního nádraží pohodlně najde. Městem se prohání luxusní elektroauta a lidé jsou oblečeni ve značkách jako Gucci, Prada nebo Versace od hlavy až k patě. I lucemburská „hajzlbába“ – doopravdy dvoumetrový černoch – se nemůže mít špatně. Záchodky jsou plně zautomatizované, intuitivní nápisy radí kam vhodit minci a pracovní náplní toaletního pracovníka je poslouchat reagge a návštěvníkům zopakovat, kam mají vhodit minci. Jsou však při tom přívětiví a dobře nalazení.
Co se jazyka týče, člověk se velmi pohodlně domluví anglicky. Oficiální jazyky má Lucembursko však hned tři. Němčinu, francouzštinu a lucemburštinu – ta je mixem dvou předchozích. Zajímavé je, že z francouzštiny si místní vzali zdvořilostní fráze jako „Oui“, „Merci“, „Au Revoir“ a číslovky. Zákazy, příkazy, cedule, nebo většina větných staveb je převzatá z němčiny. Je zvláštní číst nápisy, kterým rozumíte, v jazyce, který vlastně neznáte…
Co vidět v Lucemburku? Na internetu naleznete mnoho blogů a článků o tom, co opravdu stojí za to v hlavním městě tohoto státečku vidět. Co je ale zajímavé pro Čecha? Lucembursko, Lucembursko… kde jsme to jen v historii již slyšeli? Ach ano! Učitelé dějepisu sedmé třídy by byli pyšní! Jan Lucemburský! Ona historie našich zemiček je vlastně dost propojená! Po návštěvě Elišky Přemyslovny v národním muzeu zjišťuji, že její protějšek se vlastně vůbec nejmenoval „Jan Lucemburský“, ale „Jean l’Aveugle“. Otec Karla IV. měl ještě mnoho dalších titulů a přezdívek, jako jsou třeba „Johannes der Blinde“ (Jan slepý) nebo „Jean de Luxembourg et de Bohême“. Při návštěvě katedrály Notre-Dame můžete navštívit zdarma kryptu, kde je pohřben. Jan Lucemburský však není jediný „Honzík“ v Lucemburku! Po dalším významném „českém Honzovi“ nalezneme dokonce pojmenované náměstí. Vysoký památník s českým lvem zdobí náměstí Jana Palacha v Lucemburku. Ve změti McDonaldů a Pizza Hutů se turisté zastavují u pamětní desky, která připomíná invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a hrdinský – tragický čin Jana Palacha.
Lucemburská muzea i galerie nabízí pro studenty vstup zdarma, spousta historie i umění je tak více než dostupná.
Při zpáteční cestě jsem ve vlaku zaslechla nádherný mužský hlas. Nedalo mi to a narazila jsem na partu kluků. Němec, Francouz a Albánec. Řekla jsem, že nevím, který z nich, ale jeden by mohl nahrávat audioknihy. Musela jsem se usmívat, jak je kousek Čech opravdu všude… Albánec měl totiž českou babičku a po chvilkové konverzaci pozvedl Francouz svou knihu a pronesl: „Není náhodou Kundera taky Čech?“ Opravdu mě fascinuje, jak je svět malý a Evropa ještě propojenější, než se na první pohled zdá. Výlet, nejen, do hlavního města Lucemburska tak doporučuji každému příznivci architektury, historie a plné peněženky!
