Úvod
Jen dějiny nám dokáží vytvořit příběhy, jako je tento. Americká armáda a německá armáda spojily své síly proti fanatickým členům SS (Schutzstaffel) tři dny před koncem války v Evropě, konkrétně 5. května 1945 na zámku Itter v Rakousku.
Úloha hradu Itter během 2. světové války
Zámek Itter v rakouských Tyrolích sloužil během války jako vězení pro politické vězně III. Říše, konkrétně Francouze. Jednalo se o jakési oficiální, pobočné vězení koncentračního tábora Dachau. Dokonce zde byl vězněn Édouard Daladier, ministerský předseda Velké Británie, který se v září roku 1938 účastnil Mnichovské konference a následné spolu s Chamberlainem, Mussolinim a Hitlerem podepsal Mnichovskou dohodu. Před jeho vězněním na zámku Itter byl Daladier vězněn nějakou dobu v koncentračním táboře Buchenwald, ze kterého byl následně deportován právě na zámek.
Před bitvou
Nutno zmínit, že je tato bitva výjimečná hned z několika důvodů. Tím z prvních je, že se jednalo o poslední bitvu na rakouském území. Druhým důvodem je fakt, že se jednalo o jedinou společnou bitvu německého Wehrmachtu a americké US Army za celou 2. světovou válku. Počátkem května 1945, v dobách kdy se válka v Evropě chýlila ke zdárnému konci a kdy se III. Říše bez svého vůdce sypala jak domeček z karet, veškerá vojenská posádka zámek Itter opustila, kvůli blížícím se spojencům. Francouzští vězni však měli strach o svůj život, protože nevěděli, kdo se k zámku dostane. Vězni navíc nemohli utéct, protože okolí bylo stále okupováno Němci, tím pádem by vběhli přímo do pasti.
Záchranná jednotka
Vězni neváhali a vyslali spojku s cílem spojit se s Američany. Tou se stal jugoslávský vězeň Zvonimir Čučković, který na Američany v Innsbrucku skutečně narazil. S nimi jednal, ale hrad Itter se nacházel v sektoru jiné americké jednotky. Avšak major John T. Kramer poskládal záchrannou jednotku. Čučkovićův další osud je však neznámý, pravděpodobně utekl. Jako druhá spojka vězňům posloužil kuchař Andreas Krobot. Ten naopak narazil na zběhlou skupinku německých vojáků, kteří zanevřeli na „konečné vítězství“ a pomáhali rakouskému odboji. Té velel major Sepp Gangl, avšak nemohl nabídnout tak silnou pomoc, jako Američané. Gangl se ještě spojil s další jednotkou Amerických vojáků a společně dorazili zpět na zámek.
Bitva o zámek Itter
Obránce tvořili 4 muži ze 142. regimentu 36. pěší divize („T-patch“), skupinka 23. tankového praporu 12. obrněné divize, včele s poručíkem Johnem C. Lee, zbytek Ganglovy jednotky a dva tanky typu Sherman, které byly umístěny jeden na levém křídle a druhý, bránící hlavní silnici k zámku, ve vesnici Wörgl. John C. Lee zůstal na zámku. Ráno 5. května 1945 jednotka SS v síle cca 200 mužů započala svůj útok na zámek Itter. Tank Sherman, který byl umístěn u hlavní brány, dostal přímý zásah z děla a byl ihned vyřazen z boje. Obránci tedy přišli o těžkou palebnou podporu. Několik německých obránců bylo zraněno a zabito, včetně majora Gangla, kterého zastřelil odstřelovač z řad útočících SS.
Posily
Během stále trvající přestřelky se do vesničky Wörgl dostal major John T. Kramer. Mezitím na zámku obráncům docházelo střelivo a čas. Lee přesunul obránce do zámecké věžě. Lee vyslal bývalého tenisového šampiona Jean Borotra, který zde byl držen také jako vězeň, jako spojku k majoru Kramerovi do Wörglu. Borotr proběhl kolem útočících SS. a do vesničky se skutečně dostal a započal Kramerovo jednotku navigovat k zámku. Jednotka SS se dostala až za bránu zámku a byla si jista, že bitva je vyhraná. Avšak v tu chvíli jim do zad vpadla jednotka z Wörglu, včele s majorem Kramerem. Obránci zvítězili a John C. Lee byl za tuto záchrannou akci povýšen na kapitána a vysloužil si vyznamenání „Distinguished service cross“, druhé nejvyšší vyznamenání v americké armádě během 2. Světové války.
Ohlas ve světě
Zpráva o osvobozených vězních na sebe nenechala dlouho čekat. Objevila se 8. května 1945 v divizních novinách 36. pěší divize s fotografiemi osvobozených. O události se psalo také v novinách Saturday Evening Post 21. července 1945. Dnes se jedná o vcelku neprobádané téma, v porovnání s tím, jak jsou některé bitvy známé do detailu. Až americký autor a badatel Stephen Harding si dal neskutečnou práci s bádáním a následným sepsáním knihy o této bitvě, která vyšla v roce 2014 pod názvem Poslední bitva.
Zdroje
HARDING, Stephen, Poslední bitva, Praha 2014.
Battle of castle Itter. In: Britannica [Online], [cit. 2023-05-08]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Battle-for-Castle-Itter.
Strange But True: When US & German Forces Defeated the Waffen SS. In: War History Online [Online], [cit. 2023-05-08]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/the-battle-for-castle-itter.html?chrome=1&Exc_D_LessThanPoint002_p1=1.