Práva zvířat, potraty, eutanazie,… To jsou kontroverzní témata sama o sobě, ale Peter Singer si za etické názory k těmto problematikám vysloužil mnoho břitkých kritik a falešných obvinění. Je ale opravdu tak vyhraněný nebo si jen nechceme přiznat, že nám filozofie někdy otvírá dveře k závěrům, které jsou pro nás těžko uchopitelné?
Peter Singer je nejspíš nejkontroverznější žijící filozof dneška. Jeho kritici ho falešně považují za nacistu, některé jeho přednášky v Německu byly dokonce provázené protesty. Důvodem jeho kontroverze jsou především jeho názory na potraty, práva zvířat a eutanazii, což jsou kontroverzní témata sama o sobě.
Singer je konsekvencialista, jeho etické postoje zaujímají takové místo, že je pro něj při posuzování jednání důležitější následek takového jednání, ať už je čin sám o sobě dobrým a správným nebo nikoli. Jinak řečeno, myslí si, že je zásadní, zda čin vede k maximálnímu naplnění a uspokojení priorit, nebo se k tomu alespoň blíží, či zvyšuje schopnost bytostí uspokojit preference, které mají. Tento koncept se nezdá vůbec problematický, ale při bližším pohledu tomu tak docela není.
Vezměme například etickou problematiku o tom, jak bychom měli zacházet se zvířaty. Ve Singerově knize Animal Liberation předkládá fakta, že sice zvířata a lidské bytosti patří k rozdílným druhům, ale to nám nedává důvod zacházet s nimi rozdílným způsobem. V případě že by tomu tak bylo, obvinil by pravděpodobně takového člověka ze speciesismu (diskriminace určitého živočišného druhu jiným druhem a jeho legitimní vykořisťování). Z etického hlediska se přihlíží k tomu, zda živé organismy vedou život, který stojí za to žít, a část toho souvisí s tím, zda mají nebo mohou mít preference a volbu – vědomí sebe sama, vztahy k druhým, plány do budoucna a tak dále. To nás vede do složitých etických otázek. Je například správné obětovat život opice, abychom zachránili lidský život v perzistentním (trvalém) vegetativním stavu? Singerův postoj vyžaduje, abychom nechali člověka zemřít, jelikož člověk v trvalém vegetativním stavu nemá takový život, který by ospravedlnil zabití opice.
Tento způsob argumentace může osvětlit i jiná etická dilemata. Například eutanazie – pokud má dítě masivní poškození mozku, není úplně jasné, že vzít takovému dítěti život bude vždy špatným rozhodnutím. Takové dítě nebude mít skutečné uvědomění samo sebe, nebude navazovat vztahy k druhým, nebude vnímat budoucnost, nebude vkládat žádné psychologické snahy do vlastního přežití a pravděpodobně ho v budoucnu čeká jen utrpení. Za těchto okolností Singer naznačuje, že je správným rozhodnutím ukončit život dítěte co nejdříve a bezbolestně (samozřejmě za předpokladu, že s tím souhlasí rodiče).
S takovými argumenty je snadné vidět, proč se Singerovy názory často dostávají do střetů a proč má dodnes mnoho kritiků. Problém však vězí v tom, že není úplně tak zřejmé a nadmíru jasné, kde a proč jsou jeho argumenty špatně a zda vůbec. Možná nás jen filozofie občas zavede k nepříjemným závěrům, které je těžké si přiznat.
