Významnou roli sehrálo lidskoprávní hnutí Amnesty International v 70. a 80. letech 20. století v tehdejším Československu. V té době se hnutí Amnesty v ČSR postavilo za bezmála čtyři sta pronásledovaných československých občanů a politických vězňů. Počátky Amnesty International na našem území je však možné sledovat až k samotnému vzniku hnutí, tedy zpět do roku 1961, kdy svět obletěl článek britského právníka Petera Benensona s názvem Zapomenutí vězni.
Článek vyšel nejprve v novinách The Observer, brzy se mu však dostalo velké pozornosti. Benenson se v něm zaměřoval na šest zapomenutých vězňů. Jedním z nich byl i pražský arcibiskup Josef Beran, který byl od konce 40. let pod dozorem tajných služeb a následně v roce 1961 odsouzen a vězněn na různých místech ČSR.
Josef Beran byl od roku 1948 pronásledován a držen v přísné internaci po tom, co v únoru téhož roku vyjádřil svůj nesouhas s nastupujcím totalitním režimem. V červenci roku 1961 adresoval Peter Benenson dopis československému velvyslanci, v němž ho žádal o poskytnutí informací o místě věznění arcibiskupa Josefa Berana. Do Československa tak v roce 1962 vedla historicky druhá výzkumná mise nově vzniklého hnutí Amnesty International.
V únoru 1962 přijel do Prahy Sean MacBride, pověřený Amnesty, aby přezkoumal podrobnosti týkající se případu Josefa Berana a dalších vězňů. Nebyl mu však umožněm ani přímý kontakt s arcibiskupem, návštěva by totiž arcibiskupa údajně „vyrušovala“ při jeho psaní.
Milost byla Josefu Beranovi udělena roku 1964. Po propuštění směl odletět do Říma, kde byl později i jmenován kardinálem. Vládnoucí moc v ČSR mu ovšem upřela možnost návratu do rodné vlasti.
